Napadl první sníh, dětem září oči a vám se otevírá brána do světa dlouho očekávaných zimních aktivit. Co všechno byste s dětmi mohli podniknout a víte vůbec, jak se lidstvo k jednotlivým hrátkám propracovalo?

Bruslení

První nálezy kostěných bruslí spadají do doby kolem roku 3 000 před naším letopočtem v jižním Finsku. Tehdejší nomádi obrušovali kosti z velkých zvířat do široké skluznice, kterou koženými řemínky připevňovali k botám.

Tento tvar připomínající moderní brusle jen zdánlivě neumožňoval přímo bruslit, finští předci se proto odráželi holí. Nejstarší kovové brusle pocházejí již z přelomu letopočtu a našly se u Balatonu.

Svého rozšíření a oblibě se dočkaly v průběhu 14. století a na začátku století 15. skluznici nahradil dvojitý břit, lidé odhodili hole a začali pořádně bruslit.

Stavění sněhuláka

Stavění sněhuláka také patří mezi prastaré sněhové radovánky. Není přesně známo, kdy se se stavěním figur ze sněhu začalo, nicméně první dochovaná písemná zmínka o této činnosti pochází ze 16. století, a to přímo od Shakespeara.

Popularita stavění sněhuláků začala nabírat na obrátkách během 18. století, dokonce se objevuje i první pojmenování (Schneemann) – a to v knize pro děti vydané v roce 1770 v Lipsku.

Věděli jste, že nejvyšší sněhulák v Česku byl postaven v roce 2005, do výšky měl 8,52 metru, jeho nos měřil 1,8 metru a šála dosahovala délky 16 metrů? 🙂

Sáňkování a bobování

Obliba sjíždění sněhu sahá daleko do minulosti, tento sport si ale našel své místo i mezi profesionálně provozovanými aktivitami. Roku 1883 se ve švýcarském Davosu konal první organizovaný sáňkařský závod.

U nás se taková soutěž udála v roce 1895 v Jizerských horách, zúčastnilo se jí 33 sáňkařů.

Rekreačně se kopce sjížděly na všem možném, na pytlích, igelitech a podobně, následně se z těchto sněžných pomůcek vyvinuly boby, sáňkovací talíře a další.

TIP: Věděli jste, že místo klasických bobů a sáněk můžete brázdit kopce i na sněžných koloběžkách, skibobech a kluzácích všeho druhu?