Mocnář vládne svému Rakousko-Uhersku dlouhých a neuvěřitelných 68 let! Lidé ho vnímají jako jedinou jistotu v překotné době, kdy se svět seznamuje s elektřinou, ulice zaplavují automobily či na mapách přibývají nové státy. Srdce obyvatel si získá také kvůli smutným ránám osudu, které mu život uštědří.
Jen si to představte, František Josef I. (1830–1916) během několika let přichází o většinu svých milovaných.
Bratra, s nímž prožije podstatnou část dětství, manželku, kterou okouzlí jeho cílevědomost, a v neposlední řadě syna a následníka trůnu, do něhož vkládá veškeré naděje. To je na jediného člověka ažaž!
Dobrodruh s tragickým koncem
Kdo: Maxmilián I. Mexický
Vztah: Bratr
Osud: Popraven
Jen málokdo by zkusil tipnout, že jeden z Habsburků povede středoamerickou zemi. Maxmiliánovi I. Mexickému (1832–1867) se to na pár měsíců povede, za exotickou zkušenost ale zaplatí nejvyšší cenu.
Bratrská láska rezaví
Už od malička prokazuje vysokou inteligenci. Přežije tvrdý vyučovací dril, podle záznamu tráví studiem až 55 hodin týdně! Vyrůstá s o dva roky straším bratrem Františkem Josefem, a tak se celou dobu snaží sourozence překonat.
Upozorňuje na sebe vtípky a trefnými průpovídkami. Nakonec se rozhodne pro kariéru u námořnictva. V osobním životě pojme za manželku belgickou princeznu Charlottu (1840–1927), dceru belgického krále Leopolda I. (1790–1865).
Postupem času se objevují trhliny mezi Maxmiliánem a starším bratrem, mocnáři vadí, že jeho sourozenec podporuje liberální myšlenky. I přesto ho jmenuje místokrálem v Itálii, ale po pár letech ho musí odvolat.
Do poklidného arcivévodova života vstupuje v roce 1859 mexický faktor. V zemi totiž zuří občanská válka a tamní konzervativci vidí v Maxmiliánovi ideálního vládce, jenž má zklidnit situaci. Nejdříve odmítne. Záhy ale začne přemýšlet.
Uvědomí si, že na žádný trůn v Evropě neusedne a Mexiko je jedinečnou šancí. Do celé situace se vkládá také Napoleon III. (1808–1873), jehož jednotky udělají z Mexika císařství.
Proti všem
Maxmilián kývne, rozezlený František Josef ale po bratrovi žádá, aby se vzdal všech rakouských titulů. Budoucí mexický císař dopluje do přístavu Veracruz koncem května 1864. Zarazí ho chladné přijetí, ale nedá na sobě nic znát.
Okamžitě se ujme vlády, své sídlo si zřídil na Chapultepeckém hradě, posvátném místě Aztéků. Mexická anabáze začne ale nabírat zcela jiný směr, císař si kvůli liberálním reformám rozkmotří katolickou církev.
Svou trošku do mlýna přidávají také Spojené státy, jenž podporují bývalého prezidenta a revolucionáře Benita Juaréze (1806–1872). Maxmiliána opouští štěstí a hlavně spojenci. Odjíždí manželka, která mu chce vyjednat podporu v zahraničí.
Svá vojska stahuje i Napoleon. Na to čekají republikáni a zaútočí na hlavní město, císař se stáhne do Querátara. V jednom z klášterů Maxmilián a jeho souputníci odolávají téměř dva měsíce, po zradě jednoho z generálů ale skončí ve vězení.
Čeká na něj válečný soud, od něhož odchází s trestem smrti. Na jeho podporu se ozve řada tehdejších osobností, ale rozsudek to nezmění, 19. června 1867 ho vyvlečou s dvěma nejvěrnějšími druhy z cely.
„Ať žije Mexiko,“ zvolá krátce před tím, než jeho život vyhasne. Tělo je nabalzamováno a po půl roce dorazí do Evropy!
Císařský enfant terrible
Kdo: Korunní princ Rudolf
Vztah: Syn
Osud: Spáchal sebevraždu
Když se chodbami rozezvučí dětský křik, všichni se okamžitě zajímají o pohlaví miminka. Císařovna porodí manželovi vytouženého syna, kterému dají jméno Rudolf (1858–1889).
Máte dceru, princi!
Přichází na svět po dvou sestrách. František Josef je z vymodleného synka doslova na větvi. Chce z něj mít pořádného vojáka a ideálního nástupce na trůn. Rudolf je ale úplně jiný než otec. Císař chce synátora zocelit, najímá kvůli tomu různé vychovatele.
Jeden z nich Rudolfovi pořádně pocuchá nervy, nutí ho ke koupání ve studené vodě. V noci mu zase zničehonic střílí u hlavy z pistole. V té chvíli se do výchovy vkládá císařovna a drastického vychovatele nahrazuje jiný.
Z hlediska školy projevuje Rudolf technický talent a sklony k umění, otec však zoufale trvá na vojákovi. Neposednému synovi, který má pověst citově chladného intelektuála, najdou nevěstu na belgickém dvoře.
S princeznou Štěpánkou (1864–1945) se ožení roku 1881. Údajně se mu moc nelíbí, ale Rudolf se to snaží překonat. Záhy se páru narodí potomek, všichni očekávají syna, dokonce už mají vybrané jméno – Václav. V kuloárech zavládne lehké zklamání, když se narodí Alžběta (1883–1963).
Dvě tajemné rány
Kvůli častým záletům se Rudolf nakazí kapavkou, kterou přenese i na svou manželku. Nemoc se zhoršuje, a tak v roce 1886 princ poprvé okusí morfium. Do toho všeho přidejme revmatismus, záněty kloubů, alkohol a nenaplněné manželství.
Rudolf propadá návalům vzteku, klesá i jeho popularita. Stává se z něj doslova uzlíček nervů, hodně pracuje a ve střehu ho drží jen morfin, který zapíjí vychlazeným šampaňským s koňakem. Více než dřív hledá útočiště v náruči milenek, s nimiž mluví o smrti.
V lednu 1889 se naposledy setkává s otcem, ten nad ním vyjádří zklamání. To je pro Rudolfa poslední kapka, s milenkou Marií Vetserovou (1871–1889) odjíždí na usedlost Mayerling. Po večeři 29. ledna odchází dvojice do pokoje, kde píše dopisy na rozloučenou.
Vynechá ale otce, což vlastně ilustruje jejich vztah. Ještě druhý den ráno nechá princ zapřahat, o pár chvil později ticho naruší dva výstřely. Po vyražení dveří poddaní najdou dvě mrtvoly v kalužích krve.
Strašnou zprávu nejdříve vyslechne Sissi, která jí pak sdělí manželovi. Rodina nechá prince prohlásit za duševně chorého, aby mohl být pohřben. Ceremonie se účastní na 100 000 lidí!
