V zoologické terminologii se pod označením křídla myslí specializované přední končetiny zvířecích tvorů, které vytváří aerodynamické síly pro let vzduchem.

Jsou dokladem konvergentní evoluce, kdy se nepříbuzné čtyři druhy vyvíjely podobně, avšak naprosto nezávisle. Rozlišujeme tedy křídla ptačí, hmyzí, letounů a ptakoještěrů. Čím se jednotlivé druhy liší?

Tělo ptactva je přizpůsobené svému účelu. Kosti jsou duté a prostoupené vzduchovými komůrkami a podpůrnou vazivovou tkání (trámčinou), křídla jsou přeměněným pletencem hrudní končetiny.

K co nejefektivnějšímu pohybu se u samic redukovaly vaječníky, nebo došlo u ptáků k redukci zubů, které pro ně představovaly nadbytečnou zátěž.

Ptáci mají výkonnou dýchací a oběhovou soustavu a jsou teplokrevní – tyto predispozice jim umožňují létání, které je velmi náročné na výdej energie.

Aby se zvýšil jejich výkon, jsou jejich křídla pokrytá peřím, některá pera se s vývojem letu funkčně specializovala – zejména ocasní, na nichž se nachází tzv. rýdovací pera, která slouží jako takové kormidlo.

Na křídlech se pak nacházejí dlouhé letky, sloužící k zvýšení jejich plochy. Pro různé typy letu jsou tvary křídel i jinak uzpůsobené.

Co jim umožňuje létat?

Samotná struktura křídel má na úspěšnost letu značný vliv. Letové schopnosti jsou umožněny díky vyklenutí křídel (konvexní) v horní části a vydutých dolních křídel (konkávní).

Vzduch nad křídlem tak vykonává delší dráhu a vzduch v horní a dolní části je rozdílného tlaku. Prouděním vzduchu na křídla se docílí dynamického vztlaku a odpor vzduchu křídlo zvedne.

Tření vzduchu s tělem živočicha je zpomalováno samotným letem, dále tvarovým a indukovaným odporem (za které může víření vzduchu na špičce křídel).

Jediné, co má vliv na létání, je hmotnost a tvar živočicha (aerodynamický tvar), podle které se odvíjejí jeho letové schopnosti.

Savci ve vzduchu

Mezi okřídlené savce se řadí letouni, mezi které patří netopýři a kaloni. Jsou to výborní letci, dosahující rychlosti až 55 km/h. Od ptáků se odlišují pružnějšími kostmi prstů.

Pružnosti napomáhá také to, že jsou kosti prstů na příčném řezu zploštělé (a ne kulaté jako u ptáků).

Může za to především absence vápníku a jiných minerálů v chrupavkách. Jejich kůže je navíc elastická, takže ji letouni můžou využít k většímu rozpětí. Tenká vrstva křídel jim umožňuje dělat lepší manévry ve vzduchu.

Tlakové receptory (Merkelovy buňky) na povrchu křídel mají uprostřed malý chlup, který zesiluje informace o okolním prostředí. Další receptory, které letouni mají, jim umožňují rozpoznat, když do blány jejich křídel narazí např. hmyz.

Je libo krovky či šupiny?

Hmyzu umožňují létat výrůstky z vnější kostry (exoskeletonu). Odborníkům není zřejmé, jak a proč došlo k vývoji křídel u hmyzu.

Existují různé teorie, mezi nimiž jsou např. takové, že se křídla u nich vyvinula z tergitů (hřbetních destiček tělních článků hmyzu), jiná tvrdí, že se jedná o modifikované zadečkové žábry.