„Nepřijel jsem do Ameriky, abych ryl zemi jako nějaký sedlák. Přijel jsem, abych získal zlato,“ zdůrazňuje v roce 1504 Španěl Hernán Cortés, když vystoupí z lodi na pevninu karibského ostrova Hispaniola.
Po boku conquistadora Diega Velázqueze de Cuéllar (1465–1524) v roce 1511 dobývá Hernán Cortés (1485–1547) Kubu.
Za odměnu od nově jmenovaného guvernéra Velázqueze paradoxně získává na obsazeném ostrově pozemky. Znechuceného Cortéze v roce 1518 povzbudí až zpráva, že u kubánských břehů právě přistála expedice dobyvatele Juana de Grijalvy (1489–1527).
Spěchá vyslechnout zážitky jejích účastníků, a když otec Juan Díaz nadšeně promluví o blízké pevnině jako o zemi „nejbohatší na světě, o čemž svědčí kameny obrovské hodnoty, s nimiž jsme se vrátili zpět,“ Hernána už na poli nikdo neudrží.
Guvernérovi drze sdělí, že chce vést další dobyvačnou výpravu a Diego souhlasí.
„Velázquezovo pověření jej opravňovalo k tomu, aby prohlásil nově objevené území za državy španělské koruny a kolonizoval je,“ vysvětluje současný historik Pavel Vodička.
Útěk z přístavu
Veteránům předchozí výpravy ale vadí, že je Velázquez opomenul. „Cortéz je lstivý, úskočný,“ varují guvernéra, který se nakonec rozhodne ambiciózního dobrodruha z velení expedice raději odvolat.
Když to Hernán zjistí, prchne svévolně 18. listopadu 1518 s několika loděmi z přístavu Santiago de Cuba. Na ostrově Trinidad pak verbuje další muže, konfiskuje zásoby z obchodní lodi.
Ačkoli guvernér vydal příkaz uprchlíka zadržet a uvěznit, úřady nezasáhnou a Cortése už nic nezastaví. Sebere dohromady 700 mužů, se kterými 18. února 1519 vyplouvá podél pobřeží mexického poloostrova Yucatánu. K dispozici má 11 lodí, 14 děl a 16 koní.
Po necelém měsíci, 14. března 1519, přistává u břehů dnešního mexického státu Tabasco.
Obludy na koních
Když místní indiánský kmen Chontalů spatří jezdce na koních, utrpí šok. „Obrovské obludy přinášejí smrt,“ hlásí vyděšeně jejich špehové. Jezdce na koních považují za jednu bytost a v hrůze utíkají do hor. Po pár dnech je přece jen přemůže zvědavost.
Chtějí si ty podivné bytosti naklonit ve svůj prospěch. Přichystají dary a vyberou nejhezčí dívky ze svého středu. Půvabná Malinche (asi 1496/1501– asi 1529) upoutá samotného Cortése. Dívka mu později pomáhá i jako tlumočnice.
Svoji armádu Cortés doplní o domorodce a vyslechne jejich legendy. Hodí se mu pro jeho záměry.
„Osnoval také plán, jak využít aztéckého mýtu o božském králi Quetzalcoatlovi, který měl vousy a světlou pleť a podle legendy naučil Aztéky vládnout a obdělávat půdu,“ popisuje současný americký autor Michael Lee Lanning.
Přání nevyslyší
Na ostrově San Juan de Ulúa se Španělé setkávají s posly aztéckého vládce Montezumy II. (1466–1520). Předvádění výcviku koní a střelby z děl nebo mušket indiány přesvědčí, že mají před sebou božskou návštěvu. „Legenda se naplnila.
Quetzalcoatl se vrátil,“ hovoří s posvátnou úctou Aztékové a předávají Španělům nákladné dary. Prosí je, aby nepokračovali dál do vnitrozemí. Cortés se ale návrhu odmítá podrobit. „Musím se s náčelníkem setkat osobně a vzdát mu úctu,“ tvrdí.
Ve skutečnosti ho žene vpřed vidina zlatého pokladu. Aztékům se jeho rozhodnutí nelíbí a dávají to najevo. Cortésovi muži se obávají, co bude dál. Raději by se vrátili zpátky na Kubu. Tajně připravují jednu z lodí k odplutí. Jakmile se to dozví jejich vůdce, rozzuří se…
Plavidla pravděpodobně potopil
„Oběste je,“ vyštěkne Cortés a dva strůjci vzpoury se vzápětí houpou na oprátce. Další si na památku odnesou záda zkrvavená bičováním. Jejich potrestáním ale nic nekončí.
„Spalte všechny lodě,“ rozkáže podle tradované verze rozčilený dobyvatel, aby už nikdo z Evropanů nemohl utéct. Ve skutečnosti se ale všechno odehrálo zřejmě jinak. „Na základě dokumentů, dopisů a kroniky Bernala Díaze del Castillo víme, že své lodě nezapálil.
Jde o vykonstruovaný příběh inspirovaný antickými legendami,“ uvádí věci na pravou míru mexický archeolog Roberto Junco Sánchez. Cortés pravděpodobně nechal lodě naplnit kameny a potopit.
Ať už jeho flotilu pohltila voda, nebo plameny, Španělům nyní nezbývá než zemi Aztéků dobýt.