„Co jednomu nemožno, to všem dohromady snadno,“ tímto heslem se řídí František Cyril Kampelík. Má na mysli, že když se jednotlivci nedostává peněz, společným úsilím více lidí je možné překonat krizi.

Ví dobře, o čem mluví. František Cyril Kampelík (1805-1872) se výborně učí, jenže mu chybí finance na vytoužené studium na vídeňské polytechnice. Nejdříve si je musí vydělat jako vychovatel a teprve poté se může zahloubat do knih.

Patří k všestranným talentům, zajímá se o jazyky, filozofii i přírodní vědy a nakonec si v roce 1836 vybere vídeňskou lékařskou fakultu, kde o sedm let později úspěšně složí doktorát. Už v rakouské metropoli razantně bojuje za českou myšlenku.

Vykoleduje si zatčení policií, a i když je propuštěn, zůstane v hledáčku četníků.

Přivede ozbrojence

Ruce zákona ho nepřestanou sledovat,  ani když se v roce 1846 usadí v Praze. Mají proč. Ve svých vlasteneckých aktivitách nepolevuje. Zakládá Měšťanskou besedu a během revolučního roku 1848 se ocitá ve svém živlu.

Organizuje, řeční na Svatováclavském sněmu, v červnu dokonce přivede před Prahu na pomoc 70 ozbrojenců z Příbrami. Město ale předtím kapituluje, takže skupina nadšenců už do bojů nezasáhne. Zato Kampelík si to u úřadů zase pořádně rozlije.

Když se dozví, že na něj byl vydán zatykač, raději prchne na pár měsíců do emigrace a po návratu se pro jistotu uchýlí na venkov. Pod dozorem policie ale zůstane až do pádu Bachova absolutismu v roce 1859.

Bez kapitálu to nejde

Rodák ze Syřenova u Lomnice nad Popelkou nelení ani na venkově. Sleduje, jak řemeslníci a rolníci obracejí v ruce každou vydělanou minci.

„Žádný národ s chudobou zápasící bez kapitálu nic valného nepořídí, ani svoje práva neuhájí,“ řeční horlivě na setkáních stejně smýšlejících lidí. V hlavě se mu uhnízdí myšlenka, jak vesničanům pomoci.

Malé venkovské záložny, které by jim dokázaly poskytnout úvěry za přijatelných podmínek by byly řešením! Jak ale takové ústavy mají získat svůj kapitál?

Spojení drobných střadatelů

„Co kdyby drobní střadatelé soustředili svoje úspory dohromady? Z malých částek by se najednou stala velká,“ spřádá plány už roku 1856. Předběhne tím svoji dobu.

Na podporu svých moderních názorů v roce 1861 vydává spis nazvaný Spořitelny po farských kolaturách orbě a řemeslu ze svízelů pomohou. Vysvětluje v něm plán a schéma, jak by měla svépomocná lidová uvěrová družstva fungovat:

Vsadit na malý počet členů, kteří za sebe budou vzájemně solidárně ručit a vytvoří si svoji samosprávu. „Povznesou tím a posílí venkov,“ doufá reformista.

Prvenství Němců

Na svůj revoluční nápad bohužel nenajde patřičnou odezvu a prvenství v této oblasti nám nakonec vyfouknou Němci.

Heslo „jeden za všecky a všichni za jednoho,“ razí v 60. letech 19. století Friedrich Wilhelm Raiffeisen (1818–1888), starosta Flammersfeldu v německém Porýní. Představí světu úplně stejnou myšlenku společného družstevního střádání.

Pravděpodobně ho inspiroval právě Kampelíkův spisek.

Na rozdíl od něj ale se svojí koncepcí hned uspěje a první „Raiffeisenky,“ vznikají už v roce 1862. U nás se podobné ústavy začnou rodit o desetiletí později až po Kampelíkově smrti a boomu se dočkají hlavně po roce 1900. Tehdy se jim začne říkat „Kampeličky“ na počest jejich propagátora.