Rakouský dvorní rada a profesor chemie Hans Meyer (1871–1942) dne 22. ledna 1903 v Praze přednáší ve Společnosti pro přírodní vědy o možnosti vyrobit líh z lidských výkalů. O zajímavé přednášce se objeví zprávy v tisku.

„Že možno ze suchých výkalů dobývati líh, dokázal první Dornig a dal si tento svůj objev chrániti patenty ve většině států,“ hlásají noviny a přibližují dokonce i přesný postup, „výroba lihu spočívá dle jeho vynálezu v suché destilaci pevných lidských výkalů a vyrobený touto cestou líh neliší se v ničem od lihu vyrobeného z bramborů a jiných plodin.“

Pokusy fungují

Profesor Meyer při pokusech v laboratořích dnešní Vysoké školy chemicko-technologické dokáže, že výrobní postup skutečně funguje.

Císařský patentový úřad potom vyšle komisi, která vše prověří a dospěje k názoru, že ze 100 kilogramů lidských výkalů se dá vyrobit asi devět litrů lihu.

Pro zajímavost, ze 100 kilogramů brambor vznikne asi 11,5 litru lihu. K procesu je ale třeba použít kvasnice a slad. Navzdory poměrně příznivým výsledkům testů s výkaly se ale výrobní postup nakonec stejně masově neuplatní.