„Národ sedmdesáti milionů lidí může trpět, ale nemůže umřít!“ prohlásí hrdě vedoucí německé delegace. „To je dobře,“ odvětí chladně francouzský maršál a posune před něj mírovou smlouvu. Německý politik vzdychne, skloní se… a podepíše vytoužené příměří.
Eskorta veze v listopadu roku 1918 německé vyjednavače přes válkou nejvíce zničené oblasti severní Francie. Jejich cesta končí na mýtině lesa nedaleko města Compiégne (asi 50 kilometrů severně od Paříže).
Tam už na ně v jídelním voze společnosti Wagon-Lits číslo 2419D čeká delegace v čele s maršálem Ferdinandem Fochem (1851–1929).
Za válku se platí
Spojenci jsou nekompromisní. Německo potrestají územními ztrátami, zákazem spojení s Rakouskem, přísnými vojenskými omezeními a vysokými reparacemi.
Poté, co německý státní tajemník Matthias Erzberger (1875–1921) pět minut po páté hodině ranní podepíše předloženou listinu, nabídne Fochovi pravici. Maršál mu ale tu svou nepodá.
Úderem 11. hodiny 11. listopadu 1918 tak konečně utichá válečné šílenství, jaké svět do té doby nepoznal.
