Revolver rychle za sebou zaštěká třemi výstřely. Bezbranný 78letý muž se sveze k zemi. Uznávaný otec indické nezávislosti Mahátma Gándhí je mrtev. Hrstka lidí slaví, zbytek země truchlí.

Dne 30. ledna 1948 se Móhandás Karamčand Gándhí (1869–1948) chystá jako obvykle k modlitbám.

Krátce předtím přijal místopředsedu indické vlády Sardára Vallabhbháího Patéla (1875–1950), audience se oproti původnímu plánu protáhla. Ghándí je oblečený v domácím úboru dhoti a opírá se o hůlku.

Společně se svými neteřemi Abhou a Manu se vydává na zahradu Birlova domu. Nikdy nemá při sobě tělesné strážce. Pozvolna kráčí k pagodě.

Proti němu se najednou z přihlížejícího davu vynoří Náthurám Gódsé (1910–1949), šéfredaktor hinduistického týdeníku Mahásabha, který patří k fanatické nacionalistické straně v zemi. Se svými stoupenci by nejraději z Indie vybudoval silný hinduistický stát.

Zhaslo světlo

Teď má Gódsé sepjaté ruce a předstírá, že chce Gándhímu vzdát úctu tím, že se dotkne jeho nohou. Místo toho ale z kapsy vytáhne revolver. Mahátmá se na něj bezzubými ústy usměje. Gódsé jako odpověď vypálí tři kulky.

Gándhí zvedá ruce k čelu, naznačuje hinduistické gesto znamenající odpuštění a smír. „Hej Ram (Ach, Bože),“ unikne ještě poslední vzdech z jeho úst. Někteří svědkové ale tvrdí, že už nestihl říct vůbec nic… Gódsé se dobrovolně vzdává policii.

Na místo atentátu ihned přijíždí indický premiér Néhrú i hrabě Mountbatten. „V našich životech vyhaslo světlo,“ informuje indický premiér Néhrú vzápětí tisk o šokujícím zločinu. Z radiových vln se line jasná a stručná zpráva:

„Mahátmá Gándhí byl dnes odpoledne v 17 hodin 17 minut v Dillí zavražděn. Jeho vrahem je hinduista.“ Noc je v celé Indii tmavá. Nikdo nezapálí ani jediné světélko. Většina truchlí za mrtvého, jenom pár hinduistických radikálů slaví.

Pohřeb sbližuje

S prvními paprsky slunce se následujícího dne otcova mrtvého těla ujme jeho syn Dévdás (1900–1957) a společně s Gándhího žáky ostatky rituálně umyjí. Posypou je květy a vyzvednou na střechu domu, kde proběhne poslední meditace daršan.

V rakvi přikryté indickou státní vlajkou potom naloží Gándhího na lafetu, kterou táhne 200 vojáků. Průvod s mrtvolou vyráží z domu v 11.45 hodin a prochází po ulicích Nového Dillí. Řadí se za něj další a další lidé, až jich jsou stovky tisíc.

V průvodu tentokrát svorně kráčejí vedle sebe hinduisté s muslimy. Pohřební procesí se protáhne na neuvěřitelných osm kilometrů. Skončí až v 16.20 hodin u břehu posvátné řeky Yamuny. Tady Gándhího tělo spálí. Popel mrtvého druhý den shrabou příbuzní.

Podle tadice čekají, dokud neuplyne deset nocí. Potom vsypou část popela do vody na soutoku řek Gangy a Yamuny.

Snu se nevzdá

Policejní vyšetřování odhalí, že atenátník Gódsé nebyl sám. Na smrtícím útoku se podílelo ještě osm dalších mužů. Gódsé dostává za vraždu 15. listopadu 1949 provaz. U soudu o pár dní dříve přitom potvrdil odpovědnost za svůj čin.

„Můj popel uchovejte a vhoďte do řeky Indu teprve tehdy, až řeka poteče jednotnou Indií,“ odmítá se vzdát svého snu o jednotném centralizovaném hinduistickém státě i teď, tváří v tvář rozsudku smrti.

Přichází také zákaz hinduistických nacionalistických stran, a to na dlouhých deset let. Ani jejich legalizace roku 1959 jim ale nepřivede nové stoupence. Většina Indů svého „Velkého ducha“ ctila a milovala.

Bomby, dýky, kamení

Gándhí podléhá až šestému pokusu o atentát. K prvnímu útoku na něj došlo už 25. června 1934 ve městě Puné, kde měl řečnit na shromáždění. Jedou tam dva vozy. Ten, ve kterém je Gándhí, se opozdí, protože musí čekat u železničního přejezdu, než projede vlak.

Na první automobil, který mezitím dojel na místo, vrhne atentátník bombu. Zraněno je devět lidí. Kdo byl pachatelem, se nikdy nevyšetří. Za dalším pokusem, ke kterému dojde v květnu 1944, již stojí Gódsé.

Zajde na modlitební setkání, kde proti Gándhímu vytáhne dýku, ale věřící se na něj vrhnou a zbraň mu vyrazí z ruky.

Další neúspěšný pokus s dýkou se odehraje 9. září 1944. Atentátníci se činí i 29. června 1946, kdy na koleje, po kterých projíždí Gándhího vlak do Bombaje, nakladou kamení. Strojvůdce ale zareaguje včas a tragédii zabrání.