Archeologie odkrývá fascinující tajemství minulosti člověka. Někdy jsou však fascinují až příliš. Není divu, že jedenácté přikázání odborníci šmahem odmítnou jako podvrh.

Jeruzalémský obchodník se starožitnostmi Moses Wilhelm Shapira (1830-1884) léta dodává evropským knihovnám vzácné hebrejské texty.

Jeho pověst sice v roce 1873 pošramotí prodej moábských artefaktů, které francouzský orientalista Charles Clertmont-Ganneau (1846–1923) odhalí jako padělky, poté co najde místní dílnu, kde byly vyrobeny, ale mnozí ho vidí jako nevinnou oběť palestinských padělatelů a obchody jedou dál.

Jiná Kniha Mojžíšova

Poprask nastane až když se v roce 1883 vytasí s patnácti starobylými koženými svitky, které byly údajně nalezeny v oblasti Mrtvého moře.

Obsahují totiž rukopis poněkud odlišné verze 5. knihy Mojžíšovy, včetně překvapivého zjištění, že „desatero“ obsahuje ještě jedenácté přikázání, které zní „Nebudeš nenávidět svého bratra ve svém srdci.“ Shapira je nabídne k prodeji britskému muzeu za milión liber (to by dnes činilo nějaké 3 miliardy korun).

Sebevražda, požár a pochyby

Vědci se na svitky příliš netváří. Clermont-Ganneau a britský expert na Bibli Christian David Ginsburg (1831–1914) je podrobí testům a oba dospějí ke stejnému závěru.

„Jde o padělky, které prozrazuje nedávné zpracování původní kůže i chybně použité hebrejské písmo.“ Shapiro, který je sám nadšeným badatelem s rozsáhlými znalostmi, je zničen.

Uprchne z Londýna a o šest měsíců později se zastřelí v pokoji hotelu Rotterdam v nizozemském Bloemendaalu.

Mohly být pravé?

Samotné svitky zmizí, aby se o pár let později objevily v aukční síni Sotheby’s, kde je získá sir Charles Nicholson, ale v roce 1887 jsou pravděpodobně zničeny při požáru jeho sídla.

Není bez zajímavosti, že dnes řada vědců soudí, že ve světle objevu svitků od Mrtvého moře v roce 1947 by Shapirovy svitky přece jen mohly být pravé. To už však nejspíš nikdo nezjistí.