Nepotopitelná loď o délce tří fotbalových hřišť a výšce jedenáctipodlažní budovy. Zaoceánský parník Titanic je chloubou své doby. Hned během své první plavby však narazí do ledovce a v noci z 14. na 15. dubna 1912 klesne ke dnu. Opravdu však za všechno může ledová kra?

Stovky lidí míří do britského přístavního města Southamptonu. Dne 10. dubna roku 1912 odsud poprvé vyplouvá největší parník své doby, který se honosí jménem Titanic. Míří do New Yorku a na své palubě veze mnoho bohatých a známých lidí.

„Šťastnou cestu a dobře dorazte!“ vykřikují lidé z přístavu. Kruté vystřízlivění však pro všechny cestující přijde o pouhé čtyři dny později.

Dne 14. dubna lehce po půl dvanácté večer zaznamená člen hlídky Frederick Fleet na hladině severního Atlantiku temný objekt. „Ledovec přímo před námi!“ vykřikuje a trhá přitom provazem poplašného zvonce. Zkázu Titaniku však odvrátit nedokáže.

Ledovec pomalu prořezává v pravém boku Titaniku trhlinu o délce 90 metrů. Do kotelen lodi v tu chvíli proudí tuny ledové vody. Ihned po nárazu přichází na můstek kapitán Edward J. Smith (1850–1912): „Co se proboha stalo?“ ptá se svých mužů.

„Narazili jsme do ledovce,“ dostává se mu odpovědi. „Do ledovce? To přece není možné. V téhle oblasti by vůbec neměly být,“ odvětí Smith. Zdá se to na první pohled jako neřešitelná záhada.

Jak je možné, že zkušená posádka Titaniku srážku s ledovcem vůbec neočekávala? S překvapivou odpovědí přicházejí v březnu roku 2012 vědci z Texaské státní univerzity…

„Ledovec, do kterého narazil Titanic, pocházel z oblasti Grónska. Posádka Titaniku ho v severním Atlantiku vůbec nemohla očekávat, protože tak obří kry v dané oblasti obvykle nejsou “ říká šéf výzkumu Donald Olson.

Podle něj se ledovec od Grónska odtrhl v lednu roku 1912, tedy tři měsíce před katastrofou. Podobné obří kry obvykle uváznou v mělkých vodách mezi Labradorem a Novým Foundlandem. Na oceán se dostanou, jen pokud je z úžiny vysvobodí silný příboj.

A k jednomu  takovému údajně došlo v lednu 1912. „Dne 4. ledna tohoto roku se Měsíc, Slunce a Země dostaly prakticky do jedné linie, což zesiluje příliv a odliv. Důležitý byl také fakt, že Měsíc se přiblížil Zemi nejvíc za 1400 let,“ říká Olson.

Díky masivnímu příboji se Titaniku do cesty nečekaně dostal vysoký počet obřích ledovců z Grónska. A jeden z nich ho prý poslal ke dnu. Znamená to tedy, že posádka jednala rozumně, když klidně plula plnou rychlostí vstříc newyorskému přístavu?

„Celá záležitost je pozoruhodná ještě z jednoho důvodu. Šance na to, aby se Slunce, Země a hlavně Měsíc seřadily tak jako v lednu roku 1912, je astronomicky naprosto minimální,“ říká Olson.