„Třebaže s patřičným politováním, přesto se plně přiznávám k vřelé nenávisti k těmto bestiím a touze je zabít,“ prohlásí sir Winston Churchill (1874–1965) během své plavby po Nilu. Není sám, komu krokodýli leží v žaludku.

Chladnokrevní zabijáci, kteří kdysi dávno lovili už i dinosaury, si podle odhadů pochutnají na více než 2000 lidech ročně. Jsou mezi nimi především rybáři a domorodci. Často po nich nezůstanou ani kousíčky důkazů, které by okolnosti tragédie přiblížily.

Ze všech 23 existujících krokodýlích druhů jich asi jen osm představuje reálné nebezpečí pro člověka. Ostatní druhy jsou buď velmi malé nebo plaché. Útočí pro potravu, ale také když brání své území, hnízdo nebo mláďata.

Jejich největší zbraní je moment překvapení. Útočí znenadání a prudce. Menší kořist usmrtí stiskem silných čelistí, větší stáhnou pod hladinu a utopí.

Jak se útoku vyhnout…

Na dovolené si odpusťte koupání v neznámých příbřežních vodách. V civilizovaných světových oblastech, jako v Queenslandu v Austrálii nebo na Floridě v USA, varují před krokodýly v místech jejich výskytu značky.

Zubatý predátor může zaznamenat plavce vzdáleného několik kilometrů, aniž ten by vůbec tušil, že tam nějaký krokodýl je. Bez rizik ovšem není ani procházka po břehu.

Krokodýli jsou schopní na krátkou vzdálenost vystřelit z vody na pevninu rychlostí 70 km v hodině.

… a jak ho přežít

Odehnat útočícího krokodýla je, na rozdíl od žraloka, dle mínění odborníků, takřka nemožné. Někteří napadení si zachránili život tím, že bestii zatlačili prsty do očí nebo ji do nich dloubli.

Krokodýlí čelisti mají smrtící stisk a zuby jako hroty vidličky snadno projdou měkkou tkání. Když se do vás jednou zakousnou, šance na vysvobození jsou mizivé. Naopak svaly otevírající čelisti jsou velmi slabé.

V okamžiku, kdy chytíte krokodýlovi tlamu, zabráníte jejímu otevření i jednou rukou.