Významný rod Slavníkovců konkuruje Přemyslovcům. Ve 2. polovině 10. století si v Libici nad Cidlinou staví svoje významné hradiště s dominantním knížecím palácem. První písemnou zmínkou o Libici je rok 981, kdy umírá zakladatel rodu kníže Slavník (†981).

„Tehdy byla Libice sídlem znamenitějším a snad se zcela vyrovnala tehdejší Praze,“ míní archeolog a historik Rudolf Turek (1910‒1991). I v životě slavníkovských knížat si najde svoje místo křesťanská víra.

V průběhu 2. poloviny 10. století tu vzniká románský tzv. tribunový kostel. Jde o jednolodní stavbu otonského typu s půlkruhovou apsidou (zaoblený prostor – pozn. red.), kostel přetíná ještě příčná loď. Honorace si zajistí i pohodlný přístup na mše.

„Po vnější straně kostela se táhl dřevěný ochoz a z tribuny vedl můstek do sousedního paláce,“ popisuje Marcela Nováková.

Svatostánek pro elitu

Odborníci si myslí, že stavba je vzhledem ke svému charakteru nejspíše dílem nějakého saského stavitele, jehož jméno neznáme.

Slavníkovci si pravděpodobně pozvali ke stavbě svého kostela cizince, což podporuje i Turkův názor:  „Dřevěná empora (nadzemní galerie otevřená do hlavního prostoru kostela – pozn. red.) , přístupná pravděpodobně zevnitř, připomíná situaci falcké kaple ve Werle, kde podobná empora v kapli byla.“ Empory se v kostele nacházejí dokonce tři.

Jedna dřevěná na západě a dvě kamenné v příčné lodi. Na tu severní mohou slavníkovští věřící vystoupat po dřevěném schodišti ve tvaru vřetena, na jižní zmiňovaným můstkem na zděném pilíři.

„Tyto empory klasifikují kostel jako falckou kapli sloužící především rodině donátora (dárce),“ nepochybuje Turek.

Jeho předpoklad, že jde o kostel určený především vládnoucím špičkám a chudší vrstvy do něj nejspíše neměly přístup potvrzuje i skutečnost, že v Libici nejde o jediný svatostánek.

Požár zničí všechno

Elitní kostel, u něhož dojde 28. září 995 k vyvraždění slavníkovského rodu, má konkurenci na předhradí.

Jde o mariánský svatostánek, u kterého podle Turkových slov „můžeme předpokládat dokonce větší stáří než u falcké kaple, jež svým slohem odpovídá asi počátkům šedesátých let.“ Pravděpodobně byl vysvěcen v letech 960‒962. Zřejmě po roce 991, kdy se svatý Vojtěch (956‒997) vrací domů z římského exilu, tu přibude do třetice ještě kostel svatého Bonifáce.

Mnich sázavský se zmiňuje, že právě zde byli pohřbeni Slavníkovi synové v roce 995. Požár sežehne hradiště. Podle Turka oheň „přinesl i zánik falcké kaple, dřevěného paláce a kněžského domu při nich.“ Po katastrofě už dojde jenom k obnově paláce. Zbytky zdiva falckého kostela odhalí archeologové v roce 1949.