Připravte si tužku a papír. Nic jiného potřebovat nebudete. A ještě tedy minimálně jednoho protihráče. Trochu jste zapomněli pravidla? Nevadí, hned vám je připomeneme.
Mnozí je mají spojené s dětstvím, kdy je hráli potají ve škole pod lavicí. Dnes má většina těchto her i digitální verze, které si snadno stáhnete do mobilu. Anebo varianty profesionální, s nimiž to můžete dotáhnout třeba i mistrovství světa!
Souboj křížků a koleček
Hra: PIŠKVORKY
Nemáte čtverečkovaný papír? Nakreslete si aspoň na ten bílý příčné a podélné linky. Pak už jen zvolit, kdo bude mít křížky a kdo kolečka.
Hráči se střídají v tazích a každý vždy zakreslí jeden symbol do čtverečku. Podaří se vám jako prvnímu umístit jich pět v řadě?
Inspirace od škvora?
Pokud byste hráli piškvorky na velké soutěži, nedostanete tužku, ale misku bílých nebo černých kamenů. A právě s kameny se patrně hrají už první předchůdci piškvorek ve 2. tisíciletí před Kristem.
První důkazy pocházejí z Číny či z Egypta, podobné hry však nechybí ani v antickém Řecku nebo Římě. Tam tedy patrně stačí poskládat do řady symboly jen tři.
Velkou popularitu hra získá na počátku 19. století v Anglii. Vypadá už podobně jako dnes a říká se jí „Kolečka a křížky“ (či zkratkou OXO). V Americe uslyšíte nejčastěji Tic-tac-toe, prý možná podle cinkaní kamínků v prvních variantách hry.
A co naše Piškvorky? Jedna teorie praví, že poněkud legrační název vznikne ze slova škvor, kterému se podle pískavého zvuku také někdy říká „pískavka“. Dohromady tedy „pišvkor“!
Druhá možnost nás odkazuje na slovenštinu – „piškvorky“ se mohly postupně vytvořit ze spojení „piš do štvorca“.
Slovo za život
Hra: ŠIBENICE
Kopeček, sloup, příčné břevno, trám, provaz a visící panáček, postupně se všemi částmi těla. Za každé neuhodnuté písmeno si namalujete jeden kousek šibenice!
Stihnete odhalit slovo nachystané protihráčem dříve, než se oprátka utáhne?
Od ptáků na popraviště
Pro někoho Šibenice, pro něho Oběšenec nebo také Kat. V každém případě z počátku tato jazyková hra vůbec nemá morbidní podtext.
Poprvé se objevuje roku 1894 pod názvem Ptáci, Zvířata a ryby, v knize her britské sběratelky lidového umění Alice Gommeové (1853-1938). Někdo si zkrátka tajně vymyslí slovo, napíše první nebo poslední písmeno a namísto ostatních nechá jen pomlčky. Další hráč hádá a na papíře se zaznamenávají počty pokusů.
Koho ale napadne kreslit oběšence? Koluje zajímavá (bohužel však ničím nepodložená) historka o tradici ze 17. století či z pozdního středověku. Odsouzený si prý může těsně před popravou vyžádat speciální rituál.
Postaví se na lavici o pěti nohách, pod níž je tajně zobrazeno nějaké slovo. Pak musí hádat jednotlivá písmena a za každý špatný pokus kat usekne jednu nohu u lavice!
Pokud se trestanec pětkrát netrefí, je oběšen, když uhodne, dostane svobodu.
Zásah, potopeno!
Hra: LODĚ
Čtverečkovaný papír ještě nevyhazujte. Můžete s ním svést Námořní bitvu, známou také pod jménem Lodě.
Pravidlo číslo jedna – každý musí mít stejně velké „moře“, které označíte po jedné straně písmeny a po druhé čísly.
Pak už jen tajně do čtverečků umístit předem určenou flotilu a soupeř může začít „střílet“!
Na papíře, v plastu i ve filmu
Duchovním otcem papírové bitvy je údajně slavný tvůrce her Clifford Von Wickler, který s pravidly přijde okolo roku 1900. Hru si pak oblíbí především francouzští a ruští vojáci během první světové války.
O patent však tvůrce nepožádal, proto vznikají různé verze, které se výrobci snaží prosadit na trhu. Ve 30. letech 20. století se například prodávají papírové „lodě“ pod názvem Salvo, jakožto jednoduché papírky s předtištěnou hrací plochou.
Roku 1967 přestavuje obchodník Milton Bradley (1836 –1911) slavnou plastovou variantu, kde se lodě i vystřílené území označují zapichováním kolíků do dírek.
O deset let později už přichází verze elektronická a v roce 2012 se slavnou hrou inspiruje i americký film Battleship.
Nikdo neuteče!
Hra: ŽIDI
Základem je opět čtverečkovaný papír. A dvě tužky, tentokrát v různých barvách, protože oba protihráči budou kreslit stejné tečky, a to přímo na průsečíky linek.
Postupně je nutné svými puntíky obklíčit ty soupeřovy. Jakmile se vám to podaří, vybarvíte si své území. Cílem je samozřejmě zabrat na papíře největší plochu.
Záplavy puntíků, nebo válka?
Jak hra vznikla, už dnes nikdo netuší. Podle jednoho z výkladů je však inspirovaná čínskou hrou go, která existuje již od 2. tisíciletí př. n. l. K dispozici tu máte kameny a hrací plochu, obsahující nejčastěji 19 x 19 průsečíků. Důkazy o verzi s tečkami na papíře máme spíš až ze druhé poloviny 20. století.
V angličtině, španělštině nebo třeba i polštině se hra jmenuje jednoduše „puntíky“. V češtině je to však barvitější – říká se jí obkličovačka, území, hradby, kasárny, anebo tak trochu morbidně po těch, kteří za války prostě neměli šanci uniknout…
Hra Židi ale rozhodně smutná není. Může se vás při ní dobře pobavit i víc, neboť existují varianty pro několik hráčů. Pokud chcete naopak hrát sami, najdete řadu mobilních aplikací.
Jak se baví matematici?
Hra: VÝHONKY
Na čistém papíře uděláte několik teček. Dvě, tři nebo klidně padesát.
Hrají dva hráči, z nichž každý ve svém tahu buď dvě tečky spojí, nebo kolem některé udělá smyčku. A uprostřed nové linky pak vždy zakreslí další tečku!
Tečky tedy stále přibývají a tahy se střídají. Že je to jednoduché? Nikdy ovšem nesmíte protnout žádnou čáru a z každého puntíku mohou vést čáry pouze tři. Jakmile nemáte kam táhnout, prohráváte!
Klíčky a kapusta
„Hra prý zamořila za jeden semestr celou univerzitu!“ píše před lety v jednom vědecké časopise
popularizátor matematiky Martin Gardner, jehož přítel ho na konci v 60. let minulého století seznámil s Výhonky neboli Sprout.
Na mysli má slavnou slavnou britskou Cambridge, kde nápaditou hru vymyslí v roce 1967 britští matematici John Horton Conway (1937-2020) a Michael Paterson.
Zajímavá je i obměna, kde se místo teček kreslí knížky, rovněž inspirovaná botanickým světem. Říká se jí Brussel sprouts, což je v angličtině růžičková kapusta.