Mladá princezna Anna, v podání Audrey Hepuburnové, má jednou nastoupit na trůn. Během státní návštěvy Říma se rozhodne toulat křivolakými uličkami italské metropole. V přítmí lamp na ní naráží novinář Joe Bradley, jehož pro změnu ztvární Gregory Peck.

Den na to žurnalista provádí aristokratku městem, krátce se zastaví také u zlověstných Úst pravdy neboli v italštině La Bocca della Verità.

Na scénu z romantické komedie Prázdniny v Římě pomalu usedá prach. Římská památka ale zůstává na svém místě a každoročně přiláká stovky turistů! Opravdu Ústa pravdy rozeznají, kdy návštěvník nemluví pravdu?

Překvapivě těžký nález

Prastarý detektor lži má svůj aktuální domov v podloubí římského kostela Santa Maria Cosmedin, který stojí na území antického Forum Boarium (Dobytčího trhu). V těsně blízkosti se rovněž nachází odpadní stoka Cloaca Maxima.

Kolem 1. století se tu usazují řečtí obchodníci, nedaleko vzniká sloupová hala, která slouží jako výdejna obilí pro chudé. V pozdějších letech oblast prochází výraznou přestavbou a náměstí vévodí kostelík zasvěcený Panně Marii.

Svatostánek z 8. století ale zpustoší Normané a začíná se rozpadat. Nakonec zasahuje papež Gelasius II. (1060–1119) , ten starobylou stavbu opatří jednou z nejvyšších věží v tehdejším Říme. Bohatí mecenáši zase zafinancují nádhernou mramorovou dlažbu.

Během oprav dělníci přitáhnou zvláštní kus kamene. Váží téměř 1,5 tuny, na výšku mu naměříme 175 centimetrů. Na kulatině je vyobrazen neznámý muž, který má místo očí a pusy díry. Antický pozůstatek pracovníci opřou o zeď kostela, kde vydrží až do roku 1632.

Není to Leonardo?

Nepřátelsky vypadající obličej patří s největší pravděpodobností řeckému titánovi Okeanovi, který vládne všem sladkovodním zdrojům. Někdo masku připodobňuje k římskému bohovi Merkurovi, konspirační teoretici zase ukazují na Leonarda da Vinci (1452–1519).

Slavného myslitele ale můžeme zcela jistě vyškrtnout, protože památka pochází z antických časů. Historici ale neví její přesné využití, a tak navrhují několik alternativ. Mezi nejpravděpodobnější patří poklop pro odvod odtékající vody do kanalizace.

Takovéto „špunty“ mají většinou podobu pohanských božstev, což Ústa pravdy splňují. Další oblíbená teze je také provázána s bohy. Trhovci mají používat obrovský kus mramoru pro odsávání krve z dobytka, jež chtějí později obětovat.

„Mohlo se jednat o vrchní díl fontány, která byla před Merkurovým chrámem, a k níž chodili přísahat poctivost,“ hledají historici řešení.

Za vším hledej ďábla

A právě počestnost Ústa pravdy prověřují. Existuje spoustu legend, které se na tajemný objekt vážou. Například císař Julianus (331–363) chce obnovit v Římě pohanství, tuto myšlenku mu údajně vnukne právě tajemný poklop, za jehož autorstvím hledejme ďábla.

Panovník strká ruku do kamenných úst, zlé síly poznají, že cizoložil! Aby mu nemusely useknout ruku, chtějí něco na oplátku a Julianus údajně souhlasí. Na trůně však vydrží pouhé tři roky a vykořenit křesťanství se mu nepodaří.

Římem se tak začne tradovat báchorka, v níž lidé přichází o ruku, pokud ji strčí do Úst pravdy a někdy v minulosti lhali. Tajemný artefakt zažívá první vlnu popularity koncem 15. století. Po stěhování v roce 1632 získává těžký poklop své současné místo.

Zájem zvědavců posiluje také snímek Prázdniny v Římě z roku 1953 s Audrey Hepburnovou (1929–1993).