K nepřátelské lodi se závratnou rychlostí řítila střela. Její mise? Rozpoutat na palubě ohnivé peklo. Svůj cíl nemine. Má totiž živého pilota. Muže, který se těší na hrdinskou smrt.
Na podzim roku 1944 už bylo japonskému velení jasné, že země vycházejícího slunce ve válce tragicky pokulhává. Poměr sil v Tichomoří se dramaticky proměnil. Ani japonské letectvo – ještě nedávno chlouba armády – si nevědělo rady.
Zkušení piloti ubývali rychleji, než stačili noví projít alespoň základním výcvikem. Japonsko zoufale hledalo zbraň, která by nepřítele zastavila.
Smrt musí schválit císař
V přímém souboji s americkým loďstvem a stíhačkami už Japonci nemohli obstát. Viceadmirál Takidžiró Oniši (1891–1945) proto přišel s nápadem schopným změnit podobu leteckých bitev.
Letadla, která stejně Američané sestřelují jako mouchy, se budou proti nepřátelským plavidlům vrhat střemhlav v sebevražedných útocích. Císař Hirohito (1901–1989) v červnu 1944 vyslovil s novou taktikou souhlas.
Výbušný třešňový květ
Už po prvních sebevražedných náletech bylo jasné, že takhle Japonsko rychle přijde i o zbytek bojeschopných letadel. Továrna v Jokosuce v prefektuře Kanagawa proto urychleně vyvinula speciální útočný a nepoměrně levnější stroj.
Letoun MXY-7 s poetickým jménem Óka neboli Třešňový květ byl ve skutečnosti pouhou pumou vybavenou raketovým motorem. Síla Óky však neměla spočívat v manévrování. Jejím úkolem bylo pouze co nejpříměji dopravit 1200 kilogramů trhaviny k cíli.
Létající rakev zrychluje
Dostat Óky na dosah k nepříteli byl úkol pro bombardéry Micubiši G4M zvané Betty.
Když se letoun pohybující se osm kilometrů nad mořskou hladinou přiblížil k vyhlédnuté oběti na vzdálenost 80 kilometrů, pilot Óky se přesunul do bomby zavěšené pod trupem bombardéru a od mateřského stroje se odpoutal.
Při cestě na smrt dokázal pomocí kormidla navést svou létající rakev na cíl a v poslední chvíli zapnul motor, čímž udělil Óce ve střemhlavém letu rychlost téměř 1000 kilometrů za hodinu!
Malé lodě chrání větší
Američané pro Óky vymysleli nelichotivou přezdívku Baka, což v japonštině znamená „idiot“. Bránili se pomocí radarů na torpédoborcích, které se pohybovaly před flotilou a chránily tak drahocennější letadlové lodi.
Jenom při obraně ostrova Okinawa uskutečnili piloti kamikadze 1900 útoků, při nichž dokázali potopit 32 lodí a dalších 368 jich poškodit. Za oběť jim padlo téměř 5000 mužů.
Sebevraždy k vítězství nestačí
Model Óka 11, který se jako jediný dočkal bojového nasazení, byl šest metrů dlouhý, měl dřevěná křídla o rozpětí pěti metrů a byl poháněn třemi raketovými motory. Jeho trup tvořilo dřevěné obložení na hliníkové konstrukci.
Óka byla poprvé vyslána do akce 21. března 1945 a už 12. dubna zaznamenala první úspěch, když ke dnu u Okinawy klesl americký torpédoborec USS Mannert L. Abele.
Ani nová taktika pilotů jdoucích dobrovolně na smrt však nakonec úspěch ve válce v Tichomoří Japonsku nepřinesla.
