Jako dítě má jediné přání – stát se herečkou. Namísto toho si přes ocenění Miss Egypta vyšlape cestu k mikrofonu. Fanoušci po celém světě ji budou milovat. Přesto zemře s trýznivým pocitem samoty…

Itálii sužuje ve 30. letech minulého století hospodářská krize. Pietro proto balí kufry a s manželkou Giuseppinou se stěhuje do Egypta, konkrétně do Káhiry. Brzy mu v obýváku pobíhají dvě malé děti a třetí je na cestě.

Zřejmě by se podivil, kdyby mu někdo prozradil, že novorozeně za 21 let získá šerpu nejkrásnější dívky téhle africké země.

Pět jazyků bez mrknutí oka

Maličká Yolanda Christina Gigliottiová (1933–1987) zná operační sály až příliš dobře. Trápí ji táhlé problémy s očima, a než oslaví čtvrté narozeniny, absolvuje dvě těžké operace. Učí se ale dobře a okolí oslňuje dospívající krásou.

„Sekretářka je skvělé povolání,“ domlouvá jí matka. Později si názor upraví – zdá se, že z její holčičky bude překladatelka. Vždyť skvěle zvládá pět jazyků!

Hurá do Paříže!

Brzy je jasné, že to nebude ani sekretářka, ani překladatelka. Inteligentní dívka se promenáduje v plavkách před objektivy. Úspěch v podobě výhry Miss Egypt jí vynese i první filmovou roli. Snímek Sklenka vody a cigareta ale ukáže, že tohle děvče se neztratí ani jako zpěvačka či tanečnice!

Egypt jí začíná být malý. Ví, že má na víc. Sedá do letadla a míří rovnou do Paříže.

Zrození Dalidy

Má štěstí, Roland Berger je skvělým učitelem zpěvu a Yolanda učenlivou žákyní. V Paříži si uvědomí, že se svým jménem mnoho slávy nepochytí. Zvolí si přezdívku Dalida. Brzy jí tleskají vyprodané koncertní sály a díky hitu Bambino se z ní stává hvězda Francie.

Najde si také první vážný vztah. Jejím vyvoleným není nikdo menší než ředitel rozhlasové stanice Europe 1 Lucien Morisse (1929–1970). 8. dubna 1961 jim zazvoní svatební zvony.

Bez něj nechci žít!

Vztah ale neklape. Po rozvodu se Dalida opře s ještě větší náruživostí do práce. Fanoušků přibývá, stejně tak i peněz. Konečně změní život podle svého gusta. Namísto brunety se promění v špinavě blond krásku, která později chytne i jemný nádech dozrzava.

Zdálo by se, že žije spokojený život. Bulvár spekuluje, kdy si vezme svého přítele Luigiho Tenca. Odpověď bude srdcervoucí: nikdy. Tenco zemře a Dalida se psychicky zhroutí. Měsíc po jeho smrti spolyká tubu prášků.

Nechce dál žít. Tentokrát má ale štěstí v neštěstí. Najde ji pokojská a ihned zavolá sanitku. Zubatá u Dalily zatím nepochodila…

Sbírka ocenění

Rubínový kříž rytíře umění, věd a literatury, Čestná medaile města Paříže a 5. prosince 1968 obdrží jako jediný umělec v historii Medaili prezidenta republiky od Charlese De Gaulla (1890–1970). To je jen rychlý výčet těch největších ocenění, kterými se zpěvačka může pochlubit.

Kromě toho si vybere krásný dům na Montmartru. V prosinci 1977 jí dokonce tleská pražské publikum. „Doufám, že má první návštěva Československa není také poslední,“ směje se Dalida na novináře. O čtyři roky později drží v rukou diamantovou desku za 85 milionů prodaných nosičů.

Žádné jiné ženské ikoně pop music se to do té doby nepodařilo.

Opráší starý scénář

Zní to jako idylka? Jenže není. Dalida se cítí strašně sama. Další životní láska nepřichází, zato jí trápí stále častější deprese. Jako by to nestačilo, vrací se jí problémy s očima, o kterých si myslela, že je zanechala v dětství.

A tak se rozhodne zopakovat scénář, který již zná. Sáhne po tubě prášků. V noci z 2. na 3. května roku 1987 umírá ve svém domě v ulici Rue d’Orchampt.