„Nesmysl. Tohle popírá zásady učení naší všemocné církve,“ vykřikne zděšeně katolický kněz. Před sebou má mapu s vyobrazením jižních oblastí Atlantického oceánu. Je tam jakási pevnina. „Určitě to kreslil sám ďábel,“ prohlásí.

Kdyby měl před sebou autora, s chutí by ho prohlásil za kacíře a poslal rovnou na hranici.

 

Turecký námořník, zkušený mořský vlk Piri Reis (asi 1470–1555), si v roce 1513 bere dovolenou. Už má dost mořské vody a chce si odpočinout. Zahálet ovšem nehodlá. Sklání se nad stolem a pečlivě kreslí mapu světa.

Velkou pozornost věnuje i jižním vodám Atlantiku. Vykreslí do nich pevninu – dnešní Antarktidu. Na tom by nebylo vůbec nic divného.

Háček je v tom, že o téhle zemi na počátku 16. století ještě obyvatelé Evropy, Balkánu a Blízkého východu vůbec neměli ani tušení. Mořeplavci se tehdy dostali nejvýše k Ohňové zemi, Tasmánii, Austrálii nebo Novému Zélandu, jižněji neměli šanci.

Ani o to nestáli, protože je lákaly především končiny, se kterými by mohli obchodovat nebo drancovat jejich nerostné bohatství.

Kdo se stal objevitelem?

Překvapující ale je, že Antarktida je zde znázorněná bez svého tradičního ledového příkrovu.

Přitom odhalit, jak přesně vypadá tato země bez nánosů ledovců, se vědcům povedlo až v roce 1958. Podle vědců ji v takové podobě mohli uvidět lidé přibližně v období kolem roku 4000 před naším letopočtem.

Která starověká civilizace by dokázala podniknout tak dlouhou plavbu? Jaký cestovatel přirazil k jejím břehům? Kdo dokázal nový kontinent podrobně zmapovat?

Spousta otázek, na které neexistují odpovědi ani dnes, natož v 16. století, kdy mapa vzbudí pozornost církve.

Předpoklady antických učenců

„K nakreslení mapy mi posloužily tajné dokumenty z konstantinopolské knihovny. Řada z nich pochází dokonce až z roku 400 před naším letopočtem,“ hájí tehdy svůj výtvor Piri Reis.

Duchovní totiž odmítají byť jenom domněnku, že by se někde na jihu mohla vyskytovat další pevnina, a to přesto, že už antičtí učenci její existenci předpokládali. Proč církev vyjadřuje takovou nelibost?

Kněží správně tuší, že ten, kdo připustí, že na druhé straně je pevnina, přitakává myšlence, že Země je nejspíš kulatá.

Kartografické dílo zmizelo

Takové kacířské bludy církev samozřejmě připustit nemůže. Nejspíš proto mapa kamsi mizí. Rozhodně ji nemají k dispozici další výzkumníci a mořeplavci.

Když vlámský kartograf Abraham Ortelius (1527–1598) v roce 1570 vytvoří první moderní atlas Země, naskicuje tam jenom jakýsi hrubý obrys. Kdyby vycházel z Reisova díla, určitě by jeho výtvor vypadal jinak.

Proto mapa zřejmě zůstává kdesi ukryta. Historici na ni narazí až v roce 1929 v istanbulském paláci Topkapi. Vyobrazení Antarktidy dá popud ke vzniku spousty teorií.

Rodí se kolébka civilizace

Kromě oblíbených mimozemských civilizací, které měly pořídit satelitní snímek naší planety, se vyskytují i jiné názory.

Americký profesor Charles Hapgood (1904–1982) přichází s myšlenkou, že antarktické pobřeží bylo bez ledu před asi 6000 lety. V dalším období se podle něj posunula zemská kůra. Posun měl Antarktidu odeslat do oblasti věčné zimy.

Případné zmapování této země by proto mohlo vzniknout v období kolem roku 4000 před Kristem, tedy ve chvíli, kdy se v oblasti dnešní Mezopotámie rodí první civilizace a usazují se zde Sumerové. Na počátcích své historie se ocitají i Egypťané.

Mohl kartograf pocházet z těchto končin? Zatím nevíme.