Hladových krků přibývá, orné půdy ubývá. A tak lidé zkouší pěstovat zeleninu v podzemí, na střechách, ve vesmíru, ale třeba také na mořském dně.

Na počátku všeho je dovolená Sergia Gamberiniho prezidenta společnosti Ocean Reef Group, která se zabývá potápěčským vybavením. To si tak v roce 2011 užívá u moře, myšlenky se převalují jako vlny, a najednou je tu bláznivý nápad.

„Šlo by pěstovat kytky pod vodou?“ Protože je mužem činu, zanedlouho už do plastové krabičky sazí několik semínek bazalky a v malé vzduchové kapse je usazuje na dně. A ono to vážně vyklíčí a začne růst. Rodí se projekt Nemova zahrada.

Ideální podmínky

Sto metrů od pláže nedaleko italského města Noli je vybudována experimentální podmořská zahrada. Tvoří je speciální skleníky, ukotvené v hloubce přibližně sedmi metrů.

Mají tvar zespodu otevřené polokoule vyplněné vzduchovou kapsou, do níž se lze „vynořit“ a pracovat tu bez masky. Fungují na stejném principu jako potápěčský zvon.

V několika řadách jsou tu umístěny truhlíky s hlínou, kde roste bazalka, jahody, salát, fazole, rajčata i česnek. Mají tu pro růst podmínky, o kterých si zemědělci na souši mohou nechat zdát.

Stabilní vlhkost kolem 80 procent, stálou teplotu kolem 26°C, kterou si moře udržuje bez výkyvů způsobených rozmary počasí nebo střídáním dne a noci.

Navíc příjemně tlumené slunce, které nevysouší půdu ani rostliny, vysoký obsah oxidu uhličitého potřebného pro růst, a navíc žádný hmyz a parazity, kteří by ohrožovali úrodu.

Teplo uvnitř navíc odpařuje mořskou vodu, která se sráží na stěnách, v podobě sladké vody stéká do truhlíků. Skleník tak funguje jako přirozené odsolovací zařízení se samozavlažováním a rostliny si díky fotosyntéze navíc samy obnovují potřebných vzduch.

V zamračených dnech slunci pomáhá přisvětlování LED diodami napájenými ze solárních panelů na hladině.

Kontrolu teplotu vody, vzduchu, kyselost, množství oxidu uhličitého i množství světla, obstarávají kamery a čidla, které lze sledovat z kontrolního stanoviště na pláži.

Škodí bouře i úředník

První dva roky je to drsný boj plný draze zaplacených zkušeností. „Čtyřikrát jsme vinou bouří přišli o vše, co jsme zaseli. Naštěstí tu všechno roste velmi rychle. A každá bouře pomohla vylepšit konstrukci biosfér,“ říká Gamberiniho syn Luca.

Dnes jsou masivnější a jen tak s nimi něco nezamává. Tedy s výjimkou úředního šimla. Nařízení evropské unie totiž zakazuje budovat na dně moře trvalé stavby, a tak mohou být skleníky v provozu pouze část roku.

Vždy jen od května do září, pro které mají povolení místní úřadů. A to přesto, že podle Gamberiniho podmořské skleníky ekosystém nijak nenarušují, naopak na něj mají příznivý vliv.

Někteří mořští živočichové, jako třeba krabi nebo mořští koníci, je dokonce využívají jako úkryt.

Velké plány

„Pro pěstování ovocných stromů to zatím není, ale pokud jde o léčivé byliny, zdá se, že není nic lepšího. Díky vyššímu tlaku jsou výtažky z našich rostlin mnohem vyšší než z běžných nebo laboratorně pěstovaných,“ říká Gamberini.

Tvůrci projektu mají s podmořskými skleníky velké plány. Jsou přesvědčeni, že metoda se může stát nadějí pro pobřežní africké země, které se potýkají s nedostatkem vody nebo je tu rozdíl mezi denní a noční teplotou tak velký, že se tu zelenině nedaří. Pracuje se i na malých verzích pro větší domácí akvária.