Dva nazí muži jsou zaklesnuti do sebe v boji na život a na smrt.
Starověká olympiáda je v plném proudu a nikdo z diváků ještě netuší, že sleduje předchůdce sportu, ve kterém se o několik tisíc let později budou točit miliony a fascinovat bude stejný počet fanoušků z celého světa.
Slabost nebo strach tu nemá šanci. Tady, v osmihranné kleci se odděluje zrno od plev. Silní od slabých, vítězové od poražených. Vzájemná nenávist je tu cítit na každém metru.
To všechno je MMA, zkratka pro Mixed Martial Arts – smíšená bojová umění, jeden z nejnebezpečnějších a nejkrvavějších bojových sportů.
Kořeny v mytologii
Jeho kořeny sahají až za hranice reality – do řecké mytologie. Právě tam totiž má vzniknout jakýsi neoficiální předchůdce MMA – pankration (veškerá síla), drsná směska boxu a zápasu, okořeněná dalšími prvky, jako jsou třeba údery nohou.
Vynaleznou ho prý dva mytologičtí hrdinové Hérakles a Théseus. První z nich prý s jeho pomocí zabije Nemejského lva, druhý se tímto způsobem vypořádá s obávaným Minotaurem v krétském labyrintu.
Můžou se řezat, jak chtějí
Kdo nevěří bájím, musí vzít za vděk názory historiků, že pankration vznikne ve starověkém Řecku v 7. století př. n. l. Představen je v roce 648 př. n. l. na 33. olympiádě a je to skutečně to, po čem Řekové tak dlouho bažili.
Nekompromisní totální souboj s minimem pravidel. Nejsou tu váhové kategorie, kola ani časové limity. A také žádné rozlišovací trikoty. Zápasníci jsou tak, jak je pánbůh stvořil. Maximálně se obalí pískem, aby jejich těla tolik neklouzala.
Zapovězeny jsou jen dvě věci – dloubání do očí a kousání. Jinak se protivníci můžou mezi sebou řezat, jak chtějí, dokud se jeden z nich nevzdá, což dá najevo zvednutým ukazovákem a nebo souboj nezastaví rozhodčí.
Pankration u Thermopyl
Nezřídka kdy ale střet přeruší rovnou zubatá. Jde totiž o skutečně brutální souboj, táhnoucí se klidně několik hodin a umění je už ho přežít. A to nejlépe bez doživotních následků.
I proto má kromě sportovního světa pankration své pevné místo i ve výcviku řeckých vojáků. Mistrně ho ovládají hlavně Sparťané. Dokonce ho využijí v ikonické bitvě u Thermopyl poté, co zlámou meče a kopí.
Není divu, že na olympiádě jsou v něm v podstatě neporazitelní. Musí si ovšem hlídat pravidla. Doma ve Spartě totiž od malička trénují pankration i s dloubáním do očí a kousáním.
Jedno bojové umění vs. druhé
Pankration tedy položí základy MMA, trvá ale ještě několik tisíc let, než se z nich postaví dům. O to se postupně postarají další MMA předchůdci.
Třeba savate, francouzské bojové umění, jehož vyznavači se v roce 1852 rozhodnou otestovat své schopnosti proti jiným bojovým uměním. A tak pozvou do Francie na turnaj anglické boxery. Totéž později zopakují i s dalšími bojovými styly, třeba s judem.
Stále více zemí experimentuje s vlastním bojovým uměním, míchají nejrůznější styly, vymýšlí nové a koncept MMA se tak může vesele šířit dál do světa. Stejně jako souboje jednoho bojového umění proti druhému.
Spojení Evropy s Asií
V roce 1899 je moderní MMA zase o něco blíž svému vzniku. A to díky bartitsu, bojovému umění, kombinující wrestling, judo, box, savate, jiu-jitsu a canne de combat (boje s holí či tyčí), které v Londýně založí Edward William Barton-Wright (1860–1951). Jde o první známé bojové umění, kombinující asijské a evropské bojové styly.
Nekompromisní Vale Tudo
Různých mezistylových turnajů během počátku 20. století rychle přibývá. Žádný z nich ale není tak drsný jako ty, které ve 20. letech 20. století pořádá v Brazílii rodina Graciů, která mimo jiné položí základy brazilskému jiu-jitsu.
Právě tehdy a tady se rodí moderní forma MMA. Bratři Carlos (1902–1994) a Hélio (1913–2009) vyzvou nejrůznější bojovníky mnoha různých stylů, aby s nimi v rámci turnajů, nazvaných Vale Tudo, změřili síly. A to v podstatě bez pravidel.
Vale Tudo ostatně v portugalštině znamená „vše dovoleno“. Ačkoliv se bratři často utkávají s nesrovnatelně většími a těžšími protivníky, většinu stojí na straně vítězů.
Otec MMA Bruce Lee
V polovině 60. let přijde herec a propagátor bojových umění Bruce Lee (1940–1973) s vlastním jedinečným stylem, ve kterém spojí to nejlepší z nejrůznějších bojových umění.
Jeho Jeet Kune Do je v podstatě přímým předchůdcem moderního MMA, jehož otcem je tak Lee po právu nazýván.
Na svůj definitivní průlom si ale musí počkat až do listopadu 1993, kdy dá organizace Ultimate Fighting Championship (UFC) dohromady osm bojovníků, které proti sobě postaví ve stejnojmenném turnaji.
Kdo s koho
Promo, stylizující událost do bojových videoher Street Fighter či Mortal Kombat, zabere. Skoro 8000 lidí tehdy v Denveru v Coloradu sleduje klání bez váhových kategorií, bez kol, přestávek i sudích, kteří by přidělovali body.
Proti sobě se staví karatisté, boxeři, zápasníci či vyznavači savate. Zakázané je jen kousat, píchat do očí a kopat do rozkroku. Tučnou odměnu 50 000 dolarů za celkové vítězství shrábne Royce Gracie (*1966), syn Hélia.
Obří milionový cirkus
První turnaj UFC vzbudí rozruch a udělá organizaci obří reklamu.
V následujících letech si bojovníci postupně začnou osvojovat účinné techniky z jednotlivých bojových umění, až vznikne samostatný styl boje, dnes známý jako MMA. Snoubí se v něm jiu-jitsu, judo, karate, box i kickbox, Muay Thai, taekwondo či wrestling. Ze sportu pro několik tisíc zvědavců postupem času vyroste obří cirkus, ve kterém se točí miliony.
MMA zápasníci jsou regulérními celebritami. Vždyť i u nás zná jméno Karlos „Terminátor“ Vémola (*1985) i ten, kdo nerozezná box od pletení. UFC už také dávno není jedinou MMA organizací.
Řežba v oktagonu
Pravidla se od roku 1993 samozřejmě změní a to tak, aby přes drsný duch smíšeného stylu boje byl bojovník co nejvíce chráněn před vážnými zraněními. Ať už při boji ve stoje, či na zemi.
Zakázané jsou údery hlavou, píchání do očí, kousání, tahání za vlasy, údery do rozkroku, na páteř a zadní části hlavy, kopy a kolena do hlavy ležícího soupeře nebo lámaní menších kloubů (prsty, zápěstí, atd).
Běžné, tedy netitulové zápasy trvají většinou tři kola po pěti minutách s minutovými přestávkami. O titul se zápasí na 5×5 minut, a to v ringu nebo v oktagonu, kleci ve tvaru osmiúhelníku.
Na rozdíl od boxerů nemají bojovníci MMA ve speciálních rukavicích chráněné prsty.
Knokaut je jistota
Je hned několik způsobů, jak si dojít pro vítězství. Nejjistější je soupeře knokautovat, popřípadě ho nejrůznějšími technikami donutit, aby se vzdal.
Další možností je technické KO (TKO), kdy souboj ukončí rozhodčí pro převahu, a nebo zranění, které znemožní jednomu ze zápasníků pokračovat. Pokud se nic z toho po uplynutí všech kol nestane, rozhodují body.
Na rozdíl od minulosti, jsou dnes bojovníci řazeni do váhových kategorií. Muži jich mají 9 (od „do 56,7 kg“ po „nad 120 kg“), ženy 5 (od „do 52,2 kg“ po „do 70,3 kg“).