Spolu s katastrofou raketoplánu Challenger patří katastrofa Columbie, ke které došlo 1. února 2003 při návratu do zemské atmosféry, k nejznámějším katastrofám v rámci vesmírného programu.

Raketoplán, na jehož palubě bylo šest Američanů a vůbec první izraelský kosmonaut, se nad Texasem rozpadl na kusy kvůli něčemu zcela malichernému – kusu pěnové izolace.

Aniž by to kdo tušil, Columbia byla odsouzena k záhubě od samého okamžiku startu.

OBRÁZEK ČESKÉHO CHLAPCE NA OBĚŽNÉ DRÁZE

Columbia měla za úkol provádět na oběžné dráze Země různé experimenty.

Šest Američanů – čtyři muži a dvě ženy – a Izraelec Ilan Ramon odstartovali podle plánu do vesmíru 16. ledna 2003. Ramon si s sebou na oběžnou dráhu vzal mimo jiné i obrázek čtrnáctiletého českého hocha Petra Ginze ukazující pohled na Zemi z měsíčního povrchu.

Petr Ginz ho nakreslil za druhé světové války v ghettu v Terezíně. Podobně jako mnozí jiní našel smrt v plynové komoře v Osvětimi a Ramon tak chtěl aspoň symbolicky splnit jeho sen o letu ke hvězdám.

KATASTROFA PŘI PŘISTÁNÍ

Po šestnácti dnech ve vesmíru vstoupila Columbia podle plánu zpět do zemské atmosféry a všechno nasvědčovalo tomu, že nic není v nepořádku.

Velitelství letu sice vědělo, že při startu se odtrhl kus izolační pěny a zasáhl křídlo raketoplánu, ale nepovažovalo to za nebezpečné.

Po pěti minutách od vstupu do atmosféry však začalo několik čidel v podvozkové šachtě na křídle indikovat nárůst teploty a poté selhalo. To opět řídící středisko nijak nevyvedlo z klidu – selhání čidel bylo běžnou závadou.

Teprve ve chvíli, kdy se ztratila i data o tlaku v pneumatikách podvozku, v Houstonu zpozorněli a kontaktovali velitele letu Ricka Husbanda. Bylo už však pozdě cokoliv udělat, i kdyby se dalo. Vzápětí se přerušilo spojení a raketoplán se rozpadl na kusy. Sedmičlenná posádka pravděpodobně okamžitě zahynula.

Columbii se stal osudný právě ten kousek izolační pěny, který se odtrhl při startu a prorazil otvor v jednom z panelů na křídle.

Tímto otvorem vnikly při sestupu do nitra raketroplánu plyny dosahující teploty přes tisíc stupňů Celsia, zničily čidla a obvodové systémy a de facto tím vyřadily automatiku raketoplánu.

Počítač nakonec nedokázal kompenzovat narůstající aerodynamické odchylky způsobené dalším poškozením levého křídla, raketoplán se dostal do rotace a ohromné síly působící na konstrukci při rychlosti přes 18 Machů roztrhaly raketoplán na kusy.

O poškození křídla při startu však nikdo neměl ani tušení, a i kdyby to v Houstonu věděli, neexistovala možnost, jak posádku zachránit. Nepřicházelo v úvahu ani spojení s jinou lodí, ani s Mezinárodní vesmírnou stanicí.

Za daných okolností tak byli astronauti z Columbie, jejíž kusy budou lidé pravděpodobně dodnes nalézat po celém jihu Spojených států, odsouzeni k smrti.