Právě pohřbívá svoji mladou ženu. Velmi ji miloval a její smrt ho nečekaně zasáhla. „Musím odjet, jinak mne nečeká nic než šílenství,“ uvědomuje si šlechtic Kryštof Harant zoufale.
Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564–1621) rád listuje zažloutlými stránkami Bible. Představuje si, jak asi vypadá země, v níž se popisované příběhy odehrály. Jednou by se tam rád podíval.
Jeho plán cestovat podporuje i švagr Heřman Černín z Chudenic (1576–1651). „Pojedeme společně,“ rozhodnou se oba muži. Naloží bohaté zásoby na loď zvanou Silvestra a 12. července 1598 odrážejí od břehů Benátského zálivu. Na moři se setkají i s piráty.
Zážitky nakreslí
Necestují jako renesanční velmoži, ale naopak ve vší skromnosti. Mají na sobě hábity připomínající spíš mnišské kutny. Konečně dorazí do přístavu v Jaffě v dnešním Izraeli. „Turci jsou pohostinní,“ těší se oba muži na uvítání. Mají ale smůlu.
Turek, který je vítá, si pochutná na jejich víně, ale sám jim nenabídne nic. Už ale rychle míří dál. Chtějí navštívit, pokud možno, všechna svatá místa na území dnešní Palestiny. Čeká je spousta zážitků a Harant je zaznamenává. Inkoust má stále s sebou, a protože je i dobrý kreslíř, připojuje obrázky.
Vystačí si s knihou
Když se vydávají s karavanou na Sinajský poloostrov, přepadnou je lupiči. Duchapřítomný Kryštof však stihne peníze zašité do opasku zahrabat do písku. Jakmile lumpové zmizí, znovu je vyhrabe. Oba cestovatelé chtějí ještě vidět Egypt.
Pyramidy v Gíze jsou velkým lákadlem. Jenže řeka Nil je rozvodněná a nelze se dostat na druhý břeh. Harant tak přichází o vytouženou podívanou.
„To mu ovšem nezabránilo, aby jako sečtělý vzdělanec hrobky faraonů na základě literatury podrobně nepopsal,“ dodává současný český historik Michael Borovička.
