K2 je sice podle nadmořské výšky až druhou nejvyšší horou světa po Mount Everestu, ale výstup na ni je v porovnání s Everestem náročnější – ze základního tábora je cesta delší a nebezpečných míst je mnoho.
Právě proto se o ni nepokouší na rozdíl od Everestu „turisté – horolezci“. I přesto si tragédie na K2 v roce 2008 vyžádala životy 11 zkušených horalů.
Protože sezona 2008 byla poznamenaná špatným počasím, sešlo se na přelomu července a srpna u K2 celkem 36 horolezců z různých týmů. Aby si navzájem nezpůsobovali problémy, rozhodli se postupovat společně.
31. července vyslali nahoru šerpy, aby upevnili fixní lana, ale jejich vůdce měl zdravotní problémy a otočil se k sestupu. Jeho druzi upevňovali doposud lana hlavně na Mount Everestu, kde to ale museli dělat i ve snadnějších pasážích kvůli turistům.
Než se tedy dostali k nejnebezpečnějšímu místu výstupu – takzvané Butylce – lana jim došla.
ZŮSTALI UVĚZNĚNÍ NAD BUTYLKOU
O den později vyrazili ze základního tábora horolezci a s překvapením zjistili, že lana jsou na místech, kde by si bez nich poradili. Nahoře na Butylce naopak lana nebyla a výstup začal nabírat nebezpečné zpoždění.
Z osmitisícových hor se v žádném případě nedá sestupovat ve tmě, a proto se v určitou hodinu musí výpravy bezpodmínečně otočit k návratu.
Protože ale potřebovali lana, museli je posílat řetězem nahoru na nebezpečné partie a postup obnovili až kolem osmé hodiny ráno. Někteří z horolezců zhodnotili situaci a svůj pokus vzdali, většina se však domnívala, že mají dostatek času, a pokračovala dál.
Srb Dren Mandić se rozhodl použít ke zbytku výstupu kyslíkový přístroj. Odpoutal se od fixního lana, aby ho ostatní mohli obejít. Při tom však ztratil rovnováhu, narazil do členky norského týmu Cecilie Skogové a zřítil se z téměř stometrové výšky.
Zbylí členové srbského týmu k němu slezli, zjistili však, že už je mrtvý. I když to správně neměli dělat, rozhodli se snést jeho tělo do tábora. Se Srby byl i nosič Jehan Baig, který ale na šikmém svahu podklouzl a zřítil se ze srázu.
Nijak se nepokoušel zastavit se před okrajem, i když měl v ruce cepín. Podle některých trpěl vysokohorskou nemocí.
Mezitím horolezci dosahovali postupně vrcholu, ale poslední z nich vylezl až před 20. hodinou, kdy už padala tma. Navíc se o půl hodiny později v Butylce utrhl ledovec, strhl s sebou Nora Rolfa Baeho a přetrhl fixní lana. Nad Butylkou tak zůstalo 16 horolezců.
MARNÁ SNAHA O ZÁCHRANU
S přibývající tmou propukla mezi horolezci panika. Nosič Karim Meherban se ve tmě ztratil a jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. O něco níže narazili horolezci pokoušející se o sestup na trojici Korejců, kteří zůstali po pádu viset na skále zamotáni do lan.
Všichni byli stále naživu, ale dva měli velmi vážná zranění. Ir Gerard McDonnell a Ital Marco Confortola se je pokoušeli osvobodit více než tři hodiny.
Ital to nakonec vzdal, McDonnell se ještě pokusil vylézt nad Korejce a z lan je nakonec nejspíš dostal, ale vzápětí jeho i osvobozenou trojici strhla lavina. Na hoře zahynuli ještě dva bratři z thajského týmu, které také smetla lavina.
Několik horolezců skončilo v nemocnici s vážnými omrzlinami způsobenými nuceným nocováním v mrazivých teplotách.
Tragédie na K2 patří dodnes k nejhorším katastrofám v dějinách horolezectví.