Alžběta II. si při snídani nasadí na hlavu královskou korunu. Trénuje na oficiální obřad. Posiluje krční svaly, aby s jedenapůlkilogramovou zátěží zvládla všechno důstojně. Celý rituál zná zpaměti.

Aby nasimulovala podmínky, jaké budou naostro v katedrále, špendlí si místo vlečky na ramena prostěradlo.

Dne 2. června 1953 nastává pro budoucí britskou královnu Alžbětu II. (*1926), dlouho očekávaný okamžik. Chystá se průvod z Buckinghamského paláce až k Westminsterskému opatství. „Tady stojím já!

Ne já!“ odehrávají se podél cesty potyčky o ta nejlepší místa. Tisíce diváků, kteří si grandiózní podívanou nechtějí nechat ujít, tu neváhají dokonce celou noc stanovat, a to navzdory prudkému dešti.

Do ulic Londýna zrána vyráží podle odhadů až 3 000 000 lidí, i když stále trochu poprchává.

Musejí si přivstat

Čelo průvodu, který od paláce vychází v devět hodin, tvoří britské gardy. Za nimi jdou vojáci Commonwealthu, celkem jich je 13 000 z 50 zemí, a nakonec hosté – královské rodiny z různých koutů světa i pozvané hlavy států.

Kočárů projíždí celkem 27. Jako poslední jede ve Zlatém státním kočáře sama Alžběta. Jde o nejhonosnější povoz, který britská královská rodina vlastní.

Dopravní prostředek z roku 1762 zdobí spousty lístkového zlata… V průvodu dále nechybí 29 kapel, které se starají o hudební doprovod. Když nová královna dorazí do Westminsterského opatství, už ji zde očekává 7500 hostů.

Je právě 11 hodin, ti první zde ale stojí už od půl sedmé. Všechno musí být v plném lesku, vždyť celý obřad přenáší nový vynález – televize. Kameramani jsou oblečení povinně v šedém, aby splývali se zdmi a nerušili celkový dojem.

Spousta z nich doslova visí na konstrukcích vybudovaných nad chrámovou lodí a prakticky půl dne se nesmějí hnout z místa. K vykonání potřeby jim slouží dřevěná kadibudka přímo v katedrále, kam se mohou nenápadně přesunout.

Voní jako tatínek

Účastníci korunovace nemohou zapřít nervozitu. „V průběhu obřadu arcibiskup ve výklenku vytáhl placatici a nabízel koňak na uklidnění nervů družičkám,“ píše Anastázie Harrisová, původem česká autorka žijící ve Velké Británii.

Ženy a dívky si do rukavic nachystaly čichací sůl pro případ, že by se jim z dlouhého stání udělalo nevolno. Největší radost má tehdy čtyřletý princ Charles (*1948), Alžbětin syn. Nadchne ho, když mu otec dovolí použít jeho gel na vlasy.

„Voním jako tatínek,“ chlubí se dvorním dámám. I otrlí komentátoři stěží potlačují emoce. „Když královnin prapor nesl muž, jehož rodina zaštiťovala čest královny od dob Viléma Dobyvatele, sotva jsem dojetím dokázal mluvit…,“ zmiňuje se jeden z nich.

Prodává televize

Kdo neměl šanci dorazit do Londýna osobně, zamířil do kin, hal nebo pokojů Britů, kteří jsou šťastnými majiteli zbrusu nového vynálezu – televizoru. Tehdy novinku vlastní necelá třetina obyvatel Británie.

Když se však lidé dozvěděli, že korunovace bude přenášena tímto novým médiem, prodej přístrojů těsně před obřadem raketově stoupl. Ceremoniál se přenáší na pokyn samotné královny.

Premiér Winston Churchill (1874–1965) nepovažoval jeho natočení za nutné, královna ovšem ano. Lidé zůstali k obrazovkám přilepení celých 11 hodin, po které trval přímý přenos. Podle odhadů korunovaci vidělo v televizi asi 20 000 000 lidí.

Dokonce i Alžbětina matka Elizabeth Bowes-Lyonová (1900–2002), která byla původně proti přenosu, nakonec stojí u televizoru jako přikovaná.

Nepořádná smetánka

Televizní komentátor stanice BBC Richard Dimbleby (1913–1965) se po skončení obřadu a vyprázdnění katedrály pohoršuje. Společenský původ a vysoké postavení prý nezabránilo osazenstvu udělat hrozný nepořádek.

Na dlažbě zůstává neuvěřitelné množství papírových ubrousků, slupek pomerančů, novin a prý i „miniaturních lahviček“.

Zřejmě lezavá zima ve svatostánku přiměla i ty nejotrlejší harcovníky různých ceremoniálů k tomu, aby si do tašky či kabelky přibalili placatici s alkoholem pro zahřátí…