U malého městečka Gąbin vzdáleném více než 100 kilometrů od Varšavy, se nacházejí ruiny, které ani vzdáleně nevzbuzují dojem, že by mohlo jít o pozůstatky něčeho mimořádného.

Byl to ale rozhlasový vysílač, jehož výšku dosud žádná jiná evropská stavba nepřekonala!

Rozhlasový vysílač Konstantynow se také pyšní titulem nejvyšší struktury světa a to díky výšce 646 metrů. Z této pozice ho odsune až v roce 2009 dubajský mrakodrap Burdž Chalífa (828 metrů).

Příběh slavného polského stožáru začíná v roce 1970, kdy je zahájena jeho výstavba a končí o 21 let později. Pádem!

Nepřekonaný evropský rekord

Vysílač v době své zlaté éry vysílá na dlouhých vlnách. Díky tomu signál pronikne přes železnou oponu a vysílání prvního programu polského rozhlasu se dostane až do Ameriky, Afriky nebo Asie.

Dílo moderního inženýrství s hmotností 420 tun je dokončeno na jaře roku 1974. Než se však dělníci vůbec pustí do práce, proběhne pečlivý výběr lokality k umístění takového „mamuta“, který má také zvýšit prestiž Polska ve světě.

Městečko Gąbin je vybráno díky příznivým podmínkám pro kvalitní vysílání a poloze ve středu země. Kromě hlavního vysílače je v areálu také další menší stožár, rozvodna, vysílací studio, vrátnice, strážní věž i další technické objekty.

Katastrofa visí ve vzduchu

O tuto monumentální stavbu se po dokončení realizace stará tým 30 inženýrů a techniků a také 15 administrativních pracovníků. Na bezpečnost vysílače dohlíží ochranka, řízená ministerstvem vnitra.

V blízkosti areálu je dokonce postaven i panelák s byty pro zaměstnance.

Přibližně deset let po dokončení ale rutinní kontrola odhalí poškození takového rozsahu, že náklady na rekonstrukci by se nevyplatily a tak se uvažuje o výstavbě nového vysílače stejné výšky, ale s odolnější konstrukcí.

Ale protože ekonomická situace Polska se v té době zhoršuje, k ničemu takovému nakonec nedojde. A tak aspoň vysílač dostane v roce 1988 nový nátěr, jenže není dostatek speciální barvy, takže ani tentokrát nedopadne výsledek podle plánu.

A aby toho nebylo málo, dalším slabým článkem řetězu, vedoucímu ke kolapsu, je také špatné vybavení a nekvalitní školení údržbářů.

Osudová neopatrnost

8. srpna 1991 dostává skupina dělníků za úkol opravit ukotvení vysílače. V ten je větrné počasí.

Během neodborné manipulace s kotevními lany se prudký nárazový vítr opře do momentálně nedostatečně zajištěné věže, takže se její horní část ohne a poté se vysílač přibližně ve své polovině zlomí.

Přitom vezme zasvé také malý jeřáb, pomáhající dělníkům při práci, naštěstí nikdo nepřijde o život.

Během vyšetřování dospěje komise k tomu, že za vše může společnost, pověřená údržbou vysílače a ukáže prstem na dva konkrétní zaměstnance, které soud pošle do vězení.

Protože vysílání na dlouhých vlnách je důležité pro Poláky, pobývající v zahraničí, uvažuje se o řešení a jedním z návrhů je oprava zhrouceného vysílače.

Co bude dál?

V září roku 1995 je vše připraveno, dokonce se začíná pracovat na rekonstrukci starých základů. Kvůli protestům místních obyvatel, přesvědčených, že záření z vysílače je zdraví škodlivé, nakonec polské úřady od přestavby ustoupí.

Nový vysílač je nakonec postaven v bývalém vojenském prostoru Solec Kujawski a sloužit začíná 4. září 1999. Dnes pozůstatky původního areálu stále existují, objevily se dokonce plány na jeho přeměnu na muzeum. Jeho stav se ale rok od roku zhoršuje a budoucnost místa je tak velmi nejistá.