Skip to content

700 kilometrů hrůzy: Osamělá Dálnice slz přináší smrt

Patnáctiletá Loren Donn Leslieová (1995–2010) se rozloučí s rodiči. Říká jim, že má domluvenou kávu s přáteli. Vlastně mají radost. Loren je veselá a celkem pohledná dívka, ale musí nosit silné brýle. Je totiž téměř slepá, zbývá jí jen asi polovina zraku. A tak pro ni není snadné najít si přátele. Rychlé zamávání, nikdo netuší, že dnešní den obrátí jejich životy na ruby. Právě v tuto chvíli vidí rodiče svou dceru naposledy živou.

V sobotu 27. listopadu 2010 si jeden z důstojníků kanadské jízdní policie všimne dodávky, která se pohybuje po nepříliš vytížené dálnici Stuart Lake, na kterou najede z opuštěné lesní cesty. Dodávka důstojníka něčím upoutá, když veze kolegovi do Vanderhoofu nějaké věci. V hlavě se mu rozsvítí varovná kontrolka. „Znáte to pořekadlo, když máte pochybnosti, raději to prověřte,“ řekne později novinářům jeho nadřízený a pochválí ho za aktivitu.

Stopovat u Dálnice slz rozhodně není nejlepším nápadem.

Horká stopa
V odlehlém regionu na severu Britské Kolumbie žije člověk mnohem blíže přírodě, a k povinnostem policistů patří i boj s pytláky či lov škodné. Proto jsou většinou i zkušenými stopaři. Pro důstojníka tak není obtížné sledovat stopy, pomáhá mu v tom i sněhová pokrývka. Když se ale přiblíží na jejich konec, začne mu docházet, že jeho tušení je správné. Tady se stalo něco podezřelého. Ze stop to totiž vypadá, jako by od dodávky někdo táhl cosi těžkého. „Že by pytlák,“ napadne policistu. „Ale ten by přece táhl úlovek do auta, ne obráceně.“ Vydá se tedy po stopách. Ovšem nález na jejich konci není ani pro zkušeného policistu nijak rutinním. Najde zde totiž obnažené tělo mladé dívky, které nese stopy po škrcení.

Trasa kanadské Dálnice slz

Rychlý výsledek plný pochybností
Policista si vše okamžitě spojí a rozjede se rozsáhlé pátrání. Brzy nato se podaří najít dodávku a spolu s ní i řidiče. Je jím Cody Alan Legebokoff (*1990). Během vyšetřování vyjde najevo, že Lesliová se otci zmíní o tom, že právě s Legebokoffem se má setkat. Smyčka kolem něj se brzy začne utahovat, zejména když se ukáže, že stejný muž je pachatelem ještě dalších tří vražd. Spojit ho s úmrtím Lesliové tak není příliš složité. Policie s velkou pompou oznamuje, že má vraha. Celý případ je ale trochu složitější, problém je v tom, že zbývající tři oběti jsou výrazně starší než Lesliová a nezdá se, že by měl vrah pedofilní sklony. Přesto je nakonec z její vraždy Legebokoff usvědčen a za čtyřnásobnou vraždu prvního stupně odsouzen na doživotí. Propuštěn nemůže být dříve než za 25 let. Ve svých dvaceti se tak stává nejmladším usvědčeným sériovým vrahem v Kanadě.

Sotva patnáctiletá Loren Leslie se vydá na svou poslední cestu za kamarády.

Nebezpečná krása
Důvod, proč smrt Lesliové vyvolá takovou pozornost, se ale skrývá někde trochu jinde. Zmíněná dálnice Stuart Lake se totiž právě v této oblasti napojuje na neblaze proslulou dálnici číslo 16. Ta vede napříč Britskou Kolumbií přibližně od města Jasper na východě do Price Rupert na západě tohoto kanadského státu. Na tom by ještě nebylo nic zvláštního, kdyby se zmíněný úsek nenacházel na asi 700kilometrovém úseku mezi jejím západním koncem a městem Prince George. Jakkoli tento úsek vede opravdu nádhernou a drsnou divočinou, je proslulý tím, že z něj vede celá řada odboček končících v lese. A především více než padesátkou neobjasněných zmizení či vražd žen a dívek, které přinesly tomuto úseku přezdívku Dálnice slz. Ne úplně náhodou. Další vražda v jejím okolí proto vyvolá pozdvižení ve skupině nesoucí jméno inuitského boha E-Pany. Ta je vytvořena v roce 2004 a jejím hlavním úkolem je objasnit záhadu desítek obětí v této oblasti. Ukazuje se totiž, že většina z nich patří mezi domorodé Inuitky, a tak se pravidelně objevuje šeptanda, že tyto mrtvé dívky ve skutečnosti centrální vládu vlastně nezajímají. Leccos by naznačovalo i to, že popudem k vytvoření této skupiny je až zmizení tehdy 25leté Nicole Hoarové (1977–asi 2002). Ta se podílí v této oblasti na výsadbě nových stromů. Svědci ji zahlédnou 21. června 2002 na jedné z čerpacích stanic poblíž Prince George. Zjevně nemá auto, a tak vše nasvědčuje tomu, že má v plánu stopovat. Problém je, že přesně od této chvíle se po ní slehne zem.

Seznam obětí nemusí být zdaleka kompletní.

Dálnice 16 začíná psát krutou historii
Vše ale začíná mnohem dříve, už 25. října 1969 se totiž loučí Gloria Moodyová (1943–1969) se svými přáteli v baru ve Williams Lake. Po téhle plavovlásce touží muži snad s celého okolí, ale ona si drží odstup. Takže všem zamává a vyrazí k domovu sama. Nemá to daleko, bar stojí přímo u dálnice číslo 16, takže by měla být docela brzy doma v teple. Jenže tam už nikdy nedojde. Brzy to začne být podezřelé, což je povel k velké pátrací akci. Všichni dobře vědí, že příroda kolem umí být také krutá. Policie začne prohledávat okolí. Pak si hlídka v křoví u silnice všimne něčeho podezřelého a zastaví. Rozhrnou houští a je jim okamžitě jasné, že za zmizením Moodyové je určitě člověk, nikoli příroda. Vše má ale jeden háček, křoví se nachází asi 10 kilometrů od baru, poblíž dobytčí farmy. Jak se sem mohla dívka dostat? Tady přece vůbec neměla být! Že by si chtěla ušetřit cestu a mávla na nějaké kolem jedoucí auto? Vše tomu nasvědčuje. Nikdo ale v tu chvíli netuší, že podobných nálezů je čeká ještě tolik.

Gloria Moodyová umírá poblíž dálnice již v roce 1969.

Vše pro vraha
Na evropské poměry obrovská oblast je v měřítkách Kanady spíše jen kratším úsekem dálnice. Všude kolem se přitom nachází neprostupná divočina s množstvím zvěře, hlubokými roklemi a hustými lesy. Dojít někam pěšky je téměř nemožné, a tak pokud místní nemají auto, zbývá jim jen nepříliš hustá síť místní dopravy, nebo právě autostop. Asi těžko si lze představit lepší paletu možností pro někoho, kdo se rozhodne vraždit. Ostatně dodnes v této oblasti zmizelo asi 43 dívek, ale potvrzeno je „pouze“ 18 obětí. Nikdo ale příliš nedoufá, že by mohly být živé – spíše se jejich těla nenašla. Ostatně u nemalé části z nich není situace tak snadná jako u Moodyové a ostatky jsou nalezeny až po mnoha letech či desítkách let spíše náhodou. Lze tedy předpokládat, že i další těla se někde venku nacházejí, třeba na dně některé z roklí nebo jejich ostatky roztahala zvířata po širokém okolí.

Micheline Pareové se stane osudný stop z roku 1970.

Je už sérii konec?
Asi půl roku po nálezu těla Moodyové se situace opakuje. Na stop se zde vydává 18letá Micheline Pareová (1952–1970). Dvě svědkyně uvedou, že ji svezou až k Tompkinsovu ranči, který se nachází na dálnici číslo 20, poblíž Fort St. John. Ano, je to stejné město, ze kterého o 40 let později vyrazí policista pátrat po Lesliové. Osud mají obě ženy bohužel velmi podobný, jen tělo Pareové je nalezeno až po více než měsíci – 8. srpna 1970 poblíž Hudson’s Hope. Je zcela patrné, že tyto první vraždy nemůže mít na svědomí Legebokoff. V té době jsou totiž velmi malí i jeho rodiče. A podobně je to i s některými dalšími podezřelými. Dlouhé časové období, různé způsoby ukrytí těla i odlišný modus operandi naznačují, že vrahů kolem dálnice bude více. Jen těžko to může zvládat jediný pachatel. I když první vraždu Moodyové spáchá v 15 letech, u té – prozatím – poslední je mu už skoro 60. A pokud je pachatelů více, budou pokračovat?

Foto: Wikimedia, Shutterstock. Autor textu: Jan Lodl. Pro web upravil: Miroslav Horký
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Vraždy
Zobrazit více …