Dnes klidné městečko Jaslo ležící v jihovýchodním Polsku je v lednu roku 1945 svědkem dramatických událostí. Odehraje se zde totiž bitva, které se po boku sovětských vojáků zúčastnili i ti českoslovenští.

Zprvu sice vše vypadá beznadějně, nakonec se však Jaslo stane velkým československým triumfem, ale také nástrojem sovětské propagandy.

První československý armádní sbor bojující na východní frontě se v posledních letech války stále rozrůstá, vzniká pět pluků dělostřelectva a také samostatná tanková brigáda. Na přelomu let 1944 a 1945 dostanou českoslovenští vojáci jako podpora sovětské 38.

armády v rámci Západokarpatské operace za úkol zničit v okolí Jasla nepřátelské pozice.

Ticho proříznou kaťuše Samotné operaci předchází náročný přesun od řeky Ondavy, dlouhý asi 90 kilometrů. Sbor se pohybuje jen v noci, cestu jim komplikuje mrazivé počasí a hluboký sníh, kterým musejí protáhnout i všechna děla.

První nesnáze jsou ale pokořeny a Čechoslováci se dostávají na místo. Útok na německé pozice je naplánován na 15. leden. Ráno osudného dne prořízne ticho salva raketometů zvaných kaťuše. Palba trvá déle než hodinu.

„V ranním přítmí jsem mohl dobře pozorovat ohnivé dráhy raketových střel, jasné záblesky dopadajících granátů a min a stále se rozrůstající dýmovou clonu nad německou linií… Dělo se skutečně něco nepředstavitelného, opravdový konec světa,“ líčí jeden z pamětníků bitvy u Jasla.

Tanky slaví úspěchy Kolem desáté hodiny dopoledne přijde řada na pěchotu, kterou má podpořit i československá tanková brigáda. Ta je však již od bitvy na Dukle zdecimovaná a u Jasla jí tak zbývá pouhých pět tanků typu T-34/76 a dvě samohybná děla.

Střelci jim však práci značně ulehčili – první tři německé zákopové pásy byly zničeny a ti, kteří přežili, jsou neschopní boje. Postup tanků a pěchoty je tak mimořádně rychlý. Československé tankové čety zde sice přijdou o dva ze svých pěti strojů – jeden najede na minu a druhý je zničen německým panzerfaustem – i tak se jim ale podaří dobýt obě opevněné kóty, jak bylo v plánu.

Kromě toho zlikvidují několik kulometných hnízd, dva bunkry a jedno protitankové dělo.

Vynikající činnost Obranná linie je proražena a Němci jsou přinuceni k ústupu. „Naše dělostřelectvo pracovalo dobře. Svědčily o tom zničené zákopy, rozbitá betonová kulometná hnízda, sesuté úkryty,“ pochvaloval si účastník bitvy Vilém Sacher (1907–1987). Ani sovětskému vedení neujdou československé úspěchy v bitvě u Jasla. Velitel 38. armády Kirill Semjonovič Moskalenko (1902–1985) pošle veliteli 1. československého armádního sboru Ludvíku Svobodovi (1895–1979) telegram, v němž mu děkuje za „vynikající činnost dne 15.

ledna 1945“. Po bitvě u Jasla postupuje vítězná 38. armáda dále na západ a až na začátku února se zastaví před Ostravou.

Den dělostřelectva Československé dělostřelectvo se stane pojmem. Samotný Josif Vissarionovič Stalin (1878–1953) udělí třem z pěti pluků titul čestný přídomek „Jaselský“. Tanková brigáda je konečně doplněna o nové stroje a na jaře roku 1945 se vyznamená během Ostravské operace.

Z vyhrané bitvy se ale po roce 1948 stane nástroj propagandy. Muži od Jasla jsou oslavováni jako hrdinové bojující po boku svých sovětských bratří, 19. ledna 1945 jsou na počest vítězů vypáleny v Moskvě dělostřelecké salvy.

Patnáctý leden byl dokonce vyhlášen Dnem československého dělostřelectva.