„Tento dopis devětkrát oběhl zemi. Opiš ho, pošli šesti přátelům a do týdne tě potká štěstí. Pozor, řetěz nesmí být přerušen jinak tě stihne neštěstí.
Učitel John po rozeslání dopisů vyhrál 6 miliónů, úřednice Gina nevěřila, dopis zahodila a za několik dnů zemřela.“
Dvě věci jsou jisté. Přerušit řetěz se nevyplácí a spam tu byl dřív než počítače a emaily. Říkalo se mu řetězový dopis a každý ho určitě někdy dostal a nejspíš i napsal.
Dopis od Ježíše
Ani řetězový dopis není nic nového pod sluncem. Jsou tu už před naším letopočtem. V knize z roku 1918 uvádí německý autor Rudolf Stübe zmínky v egyptských, řeckých, arabských či syrských pramenech.
Nejstarší dochovaný text, který se šíří tehdy známým křesťanským světem, pochází ze 6. století, je psán latinsky a legenda praví, že jeho autorem je Ježíš. Ten se 55 let po nanebevzetí rozhodl lidem předat dopisem část své moudrosti.
Už ten obsahuje klasický atribut, který lze označit jako zajištění distribuce metodou cukru a biče. Doušku: „Ten, kdo okopíruje tento dopis, bude požehnán. Ten, kdo to neudělá, bude proklet.“ Milé.
Z ruky do ruky
Šíření řetězového dopisu není tehdy snadné. Ne každý umí číst a psát, poštovní služby také nepatří k běžným. Po rozpadu poštovního systému Římské říše se totiž civilizace vrací zpět individuálním poslům.
S řetězovými Dopisy z nebe, jak se jim říká, jejichž originály jsou prý psané zlatými písmeny nebo Ježíšovou krví, to většinou funguje tak, že je člověk dostane, opíše a pošle dál, popřípadě nechá opsat dalším.
Už tehdy se najde málokdo natolik odolný, aby riskoval věčné zatracení a dopis zahodil. S rozvojem poštovních služeb v 16. století, nabírají na síle i řetězové dopisy a v 17. století už jich po Evropě kolují tisíce.
Štěstí, peníze, prosperita
Ty první jsou nejčastěji sdílenými modlitbami, jenž mají chránit před neštěstím. Už v roce 1888 napadne Lucy Rider Meyerovou, že by takový dopis mohl zachránit jejich misionářskou komunitu před finančními potížemi.
Rodí se první řetězový dopis, který vedle opisování a šíření žádá „pošli nám desetník, Bůh ti to oplatí.“ Vydělají částku, která by dnes odpovídala 4 milionům korun.
„Byla to taková poštovní miska na milodary,“ konstatují členové misie a jejich nápad se rychle uchytí. Brzy začínají kolovat desítky podobných finančních dopisů.
Zpočátku z ušlechtilými záměry vybírají peníze na charitu, je však jen otázkou času než se objeví vykuk, který je využije k vlastnímu obohacení.
„V době velké hospodářské krize byly populární zejména dopisy slibující prosperitu,“ říká expert na řetězové dopisy Daniel W. Van Arsdale.
Pošli pohlednici
Řetězovým dopisům se daří i ve druhé polovině 20. století. I u nás. Rukou nebo na psacím stroji je opisují i ti, kteří se chlubí, že na pověry nevěří, kmáni i nositelé vysokoškolských titulů. Zřejmě nejznámějším jsou u nás tzv. pohlednicové dopisy.
„Bylo tam šest adres, na které jste poslali pohlednice, pak dopis opsali, horní jméno škrtli, svoje připsali dolů, a rozeslali šesti přátelům. A pak vám začaly chodit pohlednice. Docela jsem si tehdy rozšířil sbírku,“ vzpomíná sběratel Martin Skalský.
Neposílají se však jen pohlednice, ale také recepty na oblíbená jídla, nebo dokonce i dámské kalhotky.
Od štěstí k poplašným zprávám
Řetězové dopisy neztratily dech ani s novým stoletím. Navezly se do nových technologií a změnily styl. Místo štěstí šíří různé poplašné zprávy a hoaxy.
Od varování před neexistujícími viry, přes zaručeně ověřené zprávy o nakažených jehlách zapíchnutých do sedaček autobusů, až po různé parodie. Nejprve zaplavily emailové schránky, dnes zahlcují Facebook a další sociální sítě. Jsou zkrátka nezničitelné.
