Někdy to vypadá jako obyčejná chodba nebo jeskyně. Jenže když sestoupíte pár metrů pod povrch země, dostáváte se do trochu jiného prostředí. Tajemné síly jsou zde najednou zdánlivě silnější. Přece jen mají výhodu.

Jsme v prostředí, kde stačí přijít o světlo a najednou jsme v úzkých. Navíc chodby bez konce do sebe často vstřebají duše těch, kteří zde zahynou.

Všemožné jeskyně jsou často vítaným úkrytem pro ty, kteří mají co skrývat. Zmizet do podzemí se dá často snadno a to, co nemají vidět oči ostatních, je pod zemí mnohem méně nápadné. Proto jsou tyto systémy často užívány různými lapky, zloději, pašeráky, ale někdy i vojskem a policií, kteří sem umí ukrýt tajné zbraně, nebo lidi, kteří již nemají být nikdy nalezeni.

Není proto divu, že v řadě podzemních komplexů můžeme narazit na množství negativní energie. Mráz po zádech nám neběhá jen z obvyklého chladu. Setkat se můžeme i s věcmi, které lze jen těžko vysvětlit.

1. Pohanský bůh ukrytý v zemi

Kde: hora Radhošť

Co: podzemní pohanský chrám

Potvrzené nálezy: vstupy do chodeb kolem hory

Doba vzniku: někdy po roce 1000

Cesta z Pusteven až na vrchol hory Radhošť v hlavní sezoně připomíná tak trochu dálnici. Proudí zde tisíce turistů denně. Jen kousek od oné sochy je možná jedna z cest, která končí v bájném Radegastově chrámu ukrytém v podzemí.

Prozatím zůstává ukryt před všemi, ale třeba se jednou jeho brány otevřou.

Zničte pohanskou sochu!

V roce 863 dorazí výprava křesťanských učenců z dnešního Řecka až na Moravu. Zde žije řada slovanských kmenů, které ještě uznávají pohanské kulty. Jedním z nejsilnějších slovanských božstev je údajně Radegast či Radigast.

Na vrchu hory Radhošť stojí jeho obrovská socha. Kolem sochy na Radhošti pořádají staří Slované velké náboženské slavnosti. To je šiřitelům křesťanství v čele s Cyrilem (826/827–869) a Metodějem (813/815–885) trnem v oku.

Přivedou na vrchol Radhoště své stoupence a přikážou sochu svrhnout a zničit. Na jejím místě pak vystaví dřevěný kříž.

Tajemná podzemní svatyně

Jenže síla místa je obrovská i mnoho století po tom, co obyvatelé Moravy i okolních zemí přijmou křesťanství, přinášejí kroniky stížností kněží na to, že se na Radhošti pořádají pohanské slavnosti. Kolem hory Radhošť je řada přírodních či umělých vstupů do podzemních chodeb.

První písemné zmínky o nich pocházejí z 15. století, ale podle všeho jsou chodby mnohem starší. Údajně se dá dostat z Pusteven až na Radhošť pod zemí. Co když není socha Radegasta zničena, ale pohanští kněží využijí svých znalostí a vybudují podzemní chrám?

Pověsti říkají, že někde v Radhošti se skutečně nachází. Jenže pískovcové podloží hory je v neustálém pohybu, dokazují to prameny, které mizí a objevují se jinde. Většina chodeb tak dnes končí po pár desítkách metrů.

Ale síly vystupující z hory naznačují, že něco zde ukrytého možná být může.

2. Liduprázdné město se stává děsivou pastí

Kde: Znojmo

Co: komplex podzemních chodeb v několika patrech

Potvrzené nálezy: propojené chodby, studny, větrací šachty

Doba vzniku: 14. století

V první polovině 17. století devastují švédská vojska velkou část Evropy, v roce 1645 dorazí i ke Znojmu. Armáda nenarazí na velký odpor, a tak postupuje směrem k městu. Brzy se předním liniím podaří rozrazit bránu a vtrhnout dovnitř.

Velitel ale najednou zneklidní, začíná mu docházet, že něco není v pořádku. Město nikdo nebrání, ale zároveň je prázdné, přitom z komínů stoupá kouř.

Útok z podzemí

Armáda prohlédne ulice i domy, ale nic dalšího nezjistí. Nakonec padne soumrak a vojáci se uloží ke spánku. Pohled, který je čeká po probuzení, je děsivý. Ulice jsou posety mrtvolami jejich druhů. Vypadá to na přepadení ze zálohy.

Ale kým? Velitel nakonec dává pokyn město spěšně opustit. Nápad jednoho z měšťanů vybudovat si pod svým domem skrýš v nejistých dobách, kdy jsou války na denním pořádku, najde tak během švédské invaze znovu své využití.

Větrací šachty i studny

Někdy v průběhu 14. století začnou totiž znojemští měšťané kromě běžných sklepů budovat i další tajné úkryty, které jim mají pomoci přečkat války a obsazení města, které v těchto dobách není ničím výjimečným.

Později si ale uvědomí, že více užitku může přinést vzájemné propojení chodeb, které umožní zásobovat skrytě všechny zde ukryté i delší dobu. Nakonec vznikne komplex, který má dnes přes čtyři patra chodeb o délce téměř 30 kilometrů.

Jeho součástí jsou větrací šachty, a dokonce i komíny napojené na ty v domech. Nechybí zde i několik studen, ale také děr, které slouží jako past pro nezvané návštěvníky.

Bolest vepsaná do stěn

V průběhu staletí zachránil komplex zřejmě mnoho lidí, ale v poklidnějších dobách zde zřejmě vzniká i vězení, hladomorny či mučírny. Podzemí tak koncentruje obrovské množství utrpení. Nářek trpících se vepíše do stěn, a pokud dnes do chodeb vstoupíme, negativní energie je zde téměř hmotná!

Při návštěvě místa je tak třeba dbát té nejvyšší opatrnosti.

3. Duch a svítící chodby pod Jihlavou

Kde: Jihlava

Co: více než 25 kilometrů podzemních chodeb

Potvrzené nálezy: záznam ducha televizní kamerou, světlo ze zdí

Doba vzniku: 14. až 16. století

Druhý nejrozsáhlejší komplex podzemních chodeb v Česku se nachází v Jihlavě, má přes 25 kilometrů a rozlohu více než 50 000 kilometrů čtverečních. Pozornost ke zvláštním jevům v podzemí přitáhl zejména novinář Stanislav Motl (*1952). Tomu se během několika nocí pod Jihlavou podaří natočit stín, který připomíná ducha. Zajímavé je, že v tom místě nevyslovitelně poklesne teplota o 1,5 stupně.

Temné spojení s nacismem

Jisté je, že duší, které mohou v podzemí dlít, má Jihlava dost. Jednou z nejstarších má být jeptiška, zazděná v tunelu pod vlakovým nádražím. V tomto případě jde o legendu, ale historici připomínají zvyk dávných stavitelů ukládat do staveb tělíčka mrtvých dětí.

Částí podzemí prochází i geologický zlom, údajně jde o vstup do jiné dimenze. V každém případě během války přitáhnou jihlavské sklepy pozornost jednotek SS. Údajně zde studují okultní jevy, možná ale pracují na něčem, co má zůstat všem na povrchu utajeno.

Prostory navíc využívá i Gestapo, je zde protiletecký kryt. Lze se ale domnívat, že neblaze proslulá tajná policie využívá odlehlé prostory i k mnohem horším věcem. Kde se bere světlo, které jakoby vycházelo ze stěn?

4. Peklo z pohádky láká motorkáře

Kde: Velenice, údolí Svitavky

Co: podzemní pískovcové jeskyně o rozloze 3500 metrů čtverečních

Potvrzené nálezy: velké podzemní prostory

Doba vzniku: 18. století

I severní Čechy mají zajímavý prostor, který má magickou sílu. Ne náhodou se mu říká Pekelné doly, do povědomí veřejnosti vstoupí tyto podzemní jeskyně vytesané v pískovci hlavně pohádkou S čerty nejsou žerty, kde ztvární filmové peklo.

Dnes jsou vyhledávaným místem motorkářů, které sem přitahuje hlavně zvláštní energie.

Láká i za války

Je zde celoročně téměř stabilní teplota. Jeskyně jsou vykopány za vlády hraběte Josefa Jana Maxmiliána Kinského (1705–1780). Dlouho se má za to, že jde o zdroj materiálu pro sklárny, ale spíše jde o zásobárnu vody.

Během druhé světové války zde Němci vybudují podzemní továrnu. Táhnou je sem skutečné pekelné síly?

5. Houkání ve městě piva

Kde: Plzeň

Co: několik podzemních komplexů a chodeb o délce až 19 kilometrů

Potvrzené nálezy: husitské zbraně, sklo

Doba vzniku: 13. století

Podobně jako ve Znojmě, i v Plzni vzniká obrovský komplex chodeb postupným spojováním sklepů měšťanských domů. Tím se vytváří velmi složitý labyrint, který má spoustu tajemných zákoutí. Co se v nich může skrývat?

Dnes lze navštívit jen malý výsek, ale i tady se občas návštěvníci setkají s podivnými jevy.

Tajemná husitská svatyně

V Klíčové chodbě ústící do hradního příkopu se občas ozývá houkání. Podle mnohých bloudí v podzemí husitští vojáci. Jejich zbraně se zde nacházejí. Nachází se zde i tajemná husitská svatyně. V každém případě jsou plzeňská sklepení hojně používána nejen pro uskladnění piva, ale i k ukrytí Plzeňanů během válek.

Na konci té druhé světové fungují i jako komunikační spojnice obránců.