Některé se přepisují co pár let, jiné si drží svůj triumf možná na věky. EPOCHAplus.cz vám představí premianty naší soustavy. O některých z nich jste pravděpodobně nikdy neslyšeli…
Nejchladnější místo
Ještě před pár lety bylo jasno: Největší zima je na Uranu, a to −220 °C. O 10 mrazivějších stupňů časem triumfuje Pluto, když se ukáže, že teplota jeho ledového povrchu je pouhých −230 °C. Ani to ale není v našem objevování Sluneční soustavy konečná.
Nyní víme, že na zamrazeném trůnu sedí úplně jiné těleso. Ve své střední vzdálenosti je pouhých 384 403 kilometrů daleko od Země. Když je v červnu 2009 vypuštěna americká sonda Lunar Reconnaissance Orbiter, málokdo tuší, že se budou přepisovat tabulky.
A skutečně – díky LRO víme, že nejchladnějším místem Sluneční soustavy jsou krátery poblíž jižního pólu Měsíce. Teplota v nich klesá pod −238 °C.
Nejdelší chvost komety
Až do roku 1998 se má za to, že nejdelší z pozorovaných kometárních chvostů má Velká březnová kometa (C/1843 D1). Sahá úctyhodných 320 milionů kilometrů od jejího jádra.
Jde o jednu z nejjasnějších komet 19. století, která se objeví 5. února 1843 a naposledy je k vidění 19. dubna. Roku 1998 se však konečně podaří rozluštit 2 roky starou záhadu podivných dat ze sondy Ulysses.
1. května 1996 totiž zkříží chvost nově pozorované komety objevené japonským astronomem Júdži Hjakutakem (1950–2002). Dostane označení C/1996 B2 a jméno po svém prvním pozorovateli.
Na noční obloze byla tak jasná, že ji pouhým okem mohli zaregistrovat lidé po celém světě. Jejího dalšího průletu se už nedočkáme, určitě ne my osobně, a možná ani lidstvo jako takové – přiletí zřejmě za 70 000 let.
Díky sondě Ulysses víme, kometya Hjakutake za sebou zanechává ohon dlouhý až 570 000 000 kilometrů! Jen pro srovnání, to je 40 365krát větší dálka, než když budete cestovat z České republiky do Austrálie.
Nejvzdálenější objekt
Ještě nedávno je za nejvzdálenější objekt Sluneční soustavy pokládána planetka Sedna. Roku 2018 ale dalekohled Subaru z vrcholu Mauna Kea na Havaji zmerčí úplně nové těleso. Označeno bude 2018 AG37, ale mnohem lépe se pamatuje pod svou přezdívkou Farfarout.
O žádném vzdálenějším objektu ve Sluneční soustavě zatím nevíme. Jeden oběh Slunce zabere planetce přibližně 1 000 roků a vždy při něm zkříží oběžnou dráhu Neptunu. Kvůli střetu s jeho silným gravitačním polem má dnes Farfarout pořádně protáhlou oběžnou dráhu.
Průměr nově objevené planetky je kolem 400 kilometrů. Mezi planetkami jde o skřítka – vždyť i trpasličí planeta Pluto má rovníkový průměr 2370 kilometrů.
Co ale z Farfarout dělá rekordmana, je vzdálenost v nejzazším úseku průletu – od Slunce je 26 miliard kilometrů.
Největší železný meteorit
Kde se našel největší přirozený kus železa na Zemi? V pohoří Otavi v severozápadní Namibii. Váží 60 tun. Nejde o žádnou novinku, tímhle legendárním kusem je totiž meteorit, který dostane název podle farmy Hoba, kde pracuje jeho nálezce, Jacobus Hermanus Brits.
Nalezen je již roku 1920 – úplnou náhodou při orbě pole. Na zemi dopadne zřejmě před 80 000 lety a v době svého nálezu váží úctyhodných 66 tun. Po vykopání se ale začíná rozpadat, takže jeho váha o šest tun poklesne.
Nyní je již oficiální namibijskou národní památkou. Jeho rozměry činí 2,7×2,7×0,9 metru, což je povařováno za celistvé maximum, aby se meteorit při dopadu nerozbil a neutvořil velký kráter.
Nejmenší a Slunci nejbližší planeta
Merkur drží hned dva rekordy naší soustavy – je nejblíže Slunci a zároveň je nejmenší planetou. Rovníkový průměr má 2439,7 kilometru. Je jen o 40 procent větší než náš Měsíc a nedosahuje ani velikosti Jupiterova měsíce Ganymed či Saturnova Titanu.
Sám žádný měsíc nemá a jeden oběh kolem Slunce mu zabere jen 87,97 dne. Merkur je zároveň jednou ze čtyř terestrických planet naší soustavy, která má pevný kamenitý povrch. A z čeho že je? Ze 70 procent jde o kovové materiály, z 30 procent o křemičitany.
