Zajímá vás, jak vnímají slepí lidé svět okolo? A co se může stát, když půlka mozku začne ignorovat okolí? Anebo byste raději věděli, kdy se přiblížíme vytvoření umělého mozku? Čtěte dál…

Nejdříve tedy k první otázce. Mozek a zejména zrakové centrum u slepců funguje jinak, než si většina lidí myslí. Až donedávna se mělo za to, že zraková část vůbec není aktivní. Pravda je ale o kousek jinde.

Část zpracovávající zrakové vjemy se přeorientuje na zpracování jiných typů signálů a zpracuje je jako vizuální. Známé je, že slepcům se mohou zlepšovat ostatní smysly, které zrak suplují. Například odrazem různých typů zvuku jsou schopni někteří slepí lidé vystavět v mysli svět před sebou.

Další naše „mozkové“ zastavení se odehraje v ordinaci psychiatrů. Ti totiž oddělují dvě lidské emoce, které laik mnohdy hodí do jednoho pytle – strach a úzkost. Zatímco strach pociťujeme z čehosi určitého, co nás ohrožuje, úzkost je neurčitý pocit.

Zažíváme ji ve stresovém prostředí, například během pracovního pohovoru. Zatímco řídícím orgánem strachu je amygdala, za úzkost je podle vědců zodpovědné takzvané lůžkové jádro v mozku. Jde tak o dvě rozdílné věci i z hlediska neurologie.

Víme, že mozek spálí velké množství energie. Ale kolik ji dokáže vyrobit? A teoreticky – dala by se převést třeba na Watty? Ano. Mozek skutečně energii produkuje, ale jako zdroj energie není dvakrát výkonný.

Nervové dráhy jsou schopny vyprodukovat energii, která se rovná výkonu 10wattové žárovky. Zajímavé je, že vyráběná energie výrazně neklesne ani během spánku.

Mozek má dvě hemisféry a pro dobré fungování potřebuje obě. To je jasné, ale co když utrpíte poškození mozku a začnete trpět takzvaným unilaterální neglektem? Jedna z vašich hemisfér zkrátka začne ignorovat okolí.

Polovina světa vám (alespoň v rámci vašeho vnímání) zmizí – a to se může týkat třeba i částí vašeho těla! Poruchu může přivolat i mrtvice.

O umělé inteligenci se toho napsalo již hodně. Jak jsme na tom s umělým mozkem? Mezinárodní projekt Human Brain Project má za cíl vytvořit napodobeninu lidského mozku z umělých součástek za jedním hlavním účelem: pro testování léků.

Na výzkumu pracují stovky vědců ve 135 partnerských institucích 26 zemí světa. V současnosti se do něj vložilo přes 1,2 miliardy eur (v přepočtu 28 miliard korun), které plynou částečně z pokladny Evropské unie.

Největší překážkou v rychlém pokroku je paradoxně počet různých institucí, které se na výzkumu podílejí. Každá totiž dospívá k poněkud odlišným datům a vědce zpomaluje pouhé jejich porovnávání a ověřování správnosti.

Navíc se i takto rozsáhlý výzkum potýká s problémy se spotřebou energie a nedostatkem paměti na pevných discích.