Vedle bájné Atlantidy a mýtické Lemurie existují i skutečná města a říše, které pohltily vlny rozbouřených oceánů.

Yonaguni

U japonských břehů, poblíž ostrova Yonaguni, leží v hloubce od pěti metrů gigantické kamenné bloky, které připomínají obrovské terasy se schodišti vytesanými do kamene.

V roce 1987 je při sledování žraloků objevil Kihachiro Aratake a dnes jsou oblíbeným cílem potápěčů i přes hrozbu nebezpečných proudů. Odhaduje se, že vznikly přibližně před 8000 lety – což by z nich dělalo nejstarších potopené výtvory lidských rukou.

Potíž je v tom, že mnozí odborníci odmítají Yonaguni uznat jako výtvor lidských rukou.

Simena

U jižního pobřeží Turecka, poblíž města Kas, se vlny tříští o malý, dnes již neobydlený ostrov Kekova. Na jeho severní straně leží ruiny starobylého města, které v průběhu 2. století zničilo zemětřesení a jeho velká část se přitom propadla do hlubin.

Pokud je moře klidné, lze část trosek zahlédnout, utopených v tyrkysové kráse zdejších vod. A když je moře neklidné, mohou ti, kteří se nebojí rozhoupané paluby, obdivovat alespoň zbytky staveb na pobřeží, včetně schodů, které vedou hluboko pod hladinu.

Ve třicátých letech minulého století se o ostrůvek přelo Turecko a Itálie. Nakonec vše v roce 1932 urovnala smlouva, která ostrov svěřila Turecku. Od roku 1990 je region Kekova chráněnou oblastí.

Zpočátku tu bylo zakázáno potápění a plout bylo možno jen na zvláštní povolení, později však byl zákaz zmírněn a dnes se týká jen části ostrova kolem potopeného města.

Olous

Olous byl kdysi jedním z nejmocnějších městských států Kréty. Obývalo ho přes 30 000 lidí a pyšnilo se dokonce ražbou vlastních mincí.

Ekonomiku založenou na obchodu však postupně devastovaly nájezdy arabských pirátů, kteří se ve Středozemním moři objevili v 7. Století.

V 8. Století se mnozí obyvatelé krétského přístavu Olous rozhodnou odejít dál do vnitrozemí, aby unikli smrtícím nájezdům arabských pirátů. Netuší, že tímto rozhodnutím zachrání své potomky nejen před piráty. Roku 780 totiž pobřeží zasáhne masivní zemětřesení.

V jeho důsledku poklesne pobřeží o několik metrů a město zmizí pod hladinou. Dnes okouzlující místo čelí už jen nájezdům turistů, kteří sem míří za sluncem i troskami potopeného města. Část jich lze obdivovat i bez potápění. Leží totiž u obřeží, jen pár centimetrů pod hladinou.

Atlit-Yam

Nachází se nedaleko Haify v dnešním severním Izraeli, v hloubce 8 až 12 metrů a je považováno za jedno z nejstarších potopených lidských sídel. Nejde však o město, spíš osadu.

V roce 1984 si námořní archeolog Ehud Galili všiml zbytků domů a studny při mapování území během pátrání po vracích lodí. Vědci se domnívají, že k zatopení došlo nejspíše kolem roku 6300 př. n. l.

vinou zemětřesení a údajně až čtyřicetimetrové tsunami, kterou vyvolal výbuch sicilské sopky Etny.