Její ostatky zadupala do země někdy na sklonku třetihor stáda hrochů. Za dalších 4,4 milionů let se stala nejpodivněji vypadající fosilií zástupce lidské vývojové linie, který byl do té doby nalezen.
Objev tohoto dávného hominida, připomínajícího hybrida lidoopa, opice a člověka, obrátil na ruby většinu toho, co vědci věděli o rané evoluci člověka.
Jak napsal novinář Kermit Pattison, autor knihy Fossil Men, jednu z nejkontroverznějších fosilií v paleoantropologii objevila jedna z jejích nejrozporuplnějších postav.
Tim White je profesor integrativní biologie na Kalifornské univerzitě, a dle slov Pattisona také neúnavný perfekcionista s „intelektem ostrým jako břitva, citlivým detektorem na nesmysly, dlouhým seznamem objevů a ještě delším seznamem nepřátel.“ White se podílel na objevu Lucy, 3,2 miliony let starého zástupce druhu Australopithecus afarensis, jackpot ale přišel v roce 1994. Tehdy jím vedený americko-etiopský tým narazil v oblasti Střední Awaš v Etiopii, pouhých 74 km od místa, kde byla v roce 1974 antropologem Donaldem Johansonem objevena Lucy, na soubor starověkých kostí, které tvořily téměř kompletní zkamenělou kostru ženy.
Radiometrické datování vrstev sopečného popela, které fosilii obepínaly, určily její stáří na 4,4 miliony let. To by znamenalo, že byla ještě o 1,2 milion let starší než Lucy.
Její objevitelé druh pojmenovali jako Ardipithecus ramidus, proslula ale více pod přezdívkou Ardi.
Milimetr po milimetru
Po prohledání oblasti získal výzkumný tým více než 125 částí kostry od nejméně 36 jedinců, včetně velké části chodidel a prakticky celých rukou, což je mezi fosiliemi hominidů mimořádná vzácnost. Nadšení ale kalil špatný stav nalezených vzorků.
Poté, co Ardi zemřela, byly její ostatky zřejmě zašlapány do bahna hrochy a dalšími kolemjdoucími býložravci. O miliony let později vynesla eroze rozdrcené a zdeformované kosti zpátky na povrch. Byly tak křehké, že se při dotyku rozsýpaly.
Aby zachránili vzácné fragmenty, odebral White a jeho kolegové zkameněliny spolu s okolní horninou. Kosti následně jehlou pod mikroskopem milimetr po milimetru vyřezali a pomocí počítačového modelování poskládali dohromady.
Rekonstrukce nakonec ukázala, že Ardi měřila asi 120 cm, vážila 50 kg a měla mozek o velikosti grapefruitu.
Práce to byla ale natolik mravenčí, že vykopávky, rekonstrukce a studium kostí trvaly celých 15 let, po které byly doprovázeny přísným informačním embargem. Svět se s Ardi blíže seznámil prostřednictvím speciálního vydání časopisu Science až v říjnu 2009.
Na zemi i ve stromech
Jak shrnul antropolog Owen Lovejoy:
„Druh A. ramidus je natolik plný anatomických překvapení, že si ho nikdo nedokázal představit bez přímých fosilních důkazů.“ Analýza kostí naznačila, že při chůzi po zemi používala dvě končetiny, při šplhání ve stromech zase čtyři.
Čím více se Whiteův tým zabýval anatomií chodidel, pánve, lebky a dalších částí těla, tím silnější nabýval přesvědčení, že předkové člověka nikdy neprošli stádiem připomínajícím moderní lidoopy.
„To, co nám Ardi říká o naší evoluci, je, že existovalo obrovské přechodné období, o kterém nikdo nevěděl,“ dodal Lovejoy. Tyto důkazy zpochybňují mnoho předpokladů, panujících o privilegovaném vývoji Homo sapiens.
Podobnou evoluční odyseou, jakou v posledních 7–10 milionech let prošli šimpanzi, absolvovali i zástupci lidské vývojové linie, dříve neznámou fázi evoluce více než milion let před Lucy.
