Kristián, Kosmas, Václav Hájek z Libočan. Tři jména mužů, kteří se nám snažili vylíčit nejstarší historii našeho národa. O jaké prameny se opírali? A nelhali nám při tom?

Kosmas (asi 1045–1125) vystuduje teologii v Lutychu v dnešní Belgii a poté zahájí kariéru kanovníka pražské svatovítské kapituly, později se dokonce stane zdejším děkanem. Ožení se, což tehdy není nic neobvyklého, kněží se běžně žení.

Ve své Kronice české, kterou sepíše v letech 1119-1125, nám přibližuje nejstarší české dějiny. Jako první píše o praotci Čechovi, Krokovi i mnoha dalších postavách. Jenže pro jejich existenci nemáme žádné reálné důkazy.

Nabízí se proto otázka, zda si je nevymyslel. Archeolog Rudolf Turek (1910–1991) si myslí, že „prvních 13 kapitol (Kroniky české – pozn. red.) vyplnil vymyšlenými příběhy, z nichž až příliš nápadně proráží inspirace antickou literaturou“.

Legenda mnicha Kristiána: Zpochybňovaný tvůrce příběhu umučení

Autorem jedné z našich nejstarších písemných památek je legendami opředený mnich Kristián (asi 960–po r. 996).

Podle Kosmova názoru se pod tímto jménem skrývá Strachkvas, syn který se měl knížeti Boleslavovi I. (asi 910–asi 972) narodit v průběhu hostiny noc před tím, než došlo k vraždě knížete Václava (asi 907–935).

Ovšem Václav zemřel 25 let před uváděným datem jeho narození… Zvláštní jméno má připomínat hodování před hrůznou událostí. Odborníci se domnívají, že opravdu jde o Boleslavova syna. Dokazovat to má například i biskupa Vojtěcha (okolo r. 957–997):

„Slovutný biskupe a nejdražší synovče.“ Přes sestru knížete ho údajně mělo spojovat s Vojtěchem příbuzenství. Tento názor zastává například historik Dušan Třeštík (1933–2007). Jiní si ale myslí, že možná pocházel přímo z rodu Slavníkovců.

V Kristiánově legendě zachycuje život a umučení svatého Václava a jeho babičky, kněžny Ludmily. Vědci se ovšem přou o její pravost a o to, zda je Kristián opravdu jejím autorem nebo ne.

Někteří jako Třeštík nebo Josef Pekař (1870‒1937) kladou její vznik před rok 994 a myslí si, že je pravá, jiná skupina včetně historika Václava Novotného (1869-1932) ji označuje za falzum a datuje ji do 12. století.

Václav Hájek z Libočan: Pověsti si vybásnil

Jeho působení karlštejnského děkana a správce vyšehradské kapituly charakterizují neustálé soudní spory s vrchností. Řeč je o Václavu Hájkovi z Libočan (†1553).

Přesto si ale najde dost času k tomu, aby sbíral informace pro svoji plánovanou Kroniku českou, čerpá přitom z Kosmovy, Dalimilovy kroniky i Pulkavova díla.

Poprvé zavrže jeho brk po papíře v roce 1533. Hájkovi trvá celých šest let, než sepíše všechno, co má na srdci. Vydání spisku chce pokrýt penězi rytíř Václav Halaš z Radimovic.

Jenže jde jenom o sliby, nakonec si proto Hájek půjčuje jinde a kronika se tiskne nakonec až v říjnu roku 1541. Kronikář se ale poté dohaduje s Halašem o to, kdo může dílo prodávat. Lidé si ji mohou nakonec přečíst až v roce 1543. Spory ovšem přesto pokračují.

Popularitu jeho dílu zajistí olomoucký biskup Jan Dubravius (asi 1486–1553), který využije řadu informací pro svůj spis Historia regni Bohemiae z roku 1552. Pozdější historikové ale Hájkovi vyčítají, že si řadu příběhů vybásnil, to platí například o pověsti o Bivojovi.

Jako první Libočanovo vyprávění kriticky zhodnotí piaristický mnich Gelasius Dobner (1719–1790).