Když francouzský král Karel VIII. (1470–1498) podniká roku 1494 roku tažení do italské Neapole splnit si svoje dědické nároky, za jeho žoldnéři se houfují i kurtizány a povětrné ženy.

Kdekoli se vojsko jenom chvíli zdrží, propukají okamžitě prostopášné orgie, které ovšem nezůstanou bez následků. 

 Hříšné dámy nechávají svým klientům památku v podobě nemoci, kterou italský vojenský lékař Girolamo Fracastoro (1483–1553) nazve po bájném pastýři Syphilovi.

Choroba zvaná syfilis táhne Evropou společně s francouzskými vojsky a lékaři si marně lámou hlavu, co s ní. 

Chinin, nebo sirná koupel?

„Nejlepší je guajakové dřevo (guajakové stromy rostou v Západní Indii a na severu Jižní Ameriky – pozn. red.) ,“ tvrdí jedni. „Omyl, zabere jenom chininový kořen,“ oponují jim druzí. „Ani jedno, ani druhé,“ míní ale další doktoři, kteří jsou skálopevně přesvědčení, že „pacientům pomůže jedině sirná koupel!“ Jenže ani sirný smrad nemoc z těla nevyžene.  

Pomáhají na onen svět  

Nakonec se lékaři v diskusích shodnou na jediném: nepříjemné projevy na kůži zmírňují masti připravené ze rtuti. Léčbu ovšem ztěžuje i skutečnost, že postižení se za svoji chorobu obvykle stydí a místo pořádného lékaře raději zavítají k nějakému mastičkáři.

Platí mu i za to, že bude držet jazyk za zuby a neprozradí, čím nemocný trpí. Nakažení lidé se tak dávají všanc podvodníkům, kteří často neznají jak rtuť správně dávkovat a místo od nemoci pomohou pacientům otravou na onen svět.  

Vybouchnou pacientovi ústa? 

Současníci prvního amerického prezidenta George Washingtona (1732–1799) o něm v 18. století tvrdí, že pevně svírá ústa, sveřepě je tiskne k sobě a málo mluví. Dodává mu to prý vážnost a odhodlání dovést svoje cíle do konce.

Pravda je ovšem taková, že za prezidentovu nechuť otevírat ústní dutinu může spíše stav jeho chrupu. Přestože se snaží věnovat zubům péči a čistit je různými houbičkami a škrabátky, bolí ho, viklají se mu a pokrývá je plak.

Nezbývá mu proto, než si je nechat vytrhat a vyrobit protízu. Léky tlumící bolest tehdy lidé ještě neznají. Jediným analgetikem, dostupným v lékárnách, je v 18. století opium.  

Zubní vložka s pepřem 

Za to existuje spousta neuvěřitelných a zaručených dobových rad, jak si od bolesti zubů pomoci. Jedna z nich doporučuje vytvořit z kousku plátna jakýsi váček vyplněný střelným prachem a popelem a ten vložit do vykotlaného zubu.

Jak ovšem působil střelný prach v puse, o tom se rada pro jistotu nezmiňuje. O něco rozumnější návod, jak zabránit bolesti, aby se dál šířila, nabízí možnost vložit do zubu kousek křenu případně vlny namočené v pepři a terpentýnu.

Jde zřejmě o první pokus jak léčit nemocný zub vložkou. Účinnost je ovšem sporná.