Malé letadlo typu Beechcraft právě letí nad kanálem La Manche. Počasí je neslavné. Hokejisté na palubě se však přesto těší na zápas. Co by se mohlo stát? Pilot je zkušený válečný veterán, a tak trasu dobře zná. Co na tom, že se řídí spíše vlastním úsudkem než pokyny dispečerů?

Českoslovenští reprezentanti Ladislav Troják (1914–1948), Zdeněk Švarc (1919–1948), Zdeněk Jarkovský (1918–1948), Miloslav Pokorný (1926–1948), Karel Stibor (1923–1948) a Vilibald Štovík (1917–1948) se chystají na Mistrovství světa v ledním hokeji 1949. V rámci tréninku mají absolvovat několik zápasů ve Francii a Británii.

To je však vzhledem k režimu v Československu problém. Zajistit, aby mohli vycestovat, je velmi obtížné. Vízum se sice sportovcům podaří vyjednat, musejí však cestovat různými lety.

Někteří se dopravují linkovým letounem, ale výše jmenovaní hokejisté využijí speciální malý letoun, pilotovaný Reném de Narbonnem (1912–1948), veteránem II. světové války. Na zápas vyrážejí později než zbytek týmu.

Zkušený pilot nezvládne situaci

V den cesty je nepříliš pěkné počasí, ale to nezabrání malému letadlu v 16.38 vzlétnout nad kanál La Manche. Pilot je koneckonců zkušený a trasu zná z války jako své boty. To se mu však nejspíš stane osudným.

Když padne mlha a letový dispečer mu předá jasné pokyny, co dělat, Narbonne se jimi neřídí a raději pokračuje v cestě tak, jak je zvyklý. Poslední hlášení podá v 17.39. Od té doby vysílačka mlčí a je to naposledy, co s muži někdo mluvil.

Po letounu je vyhlášeno pátrání a všem je stále jasnější, že sportovci na zápas nikdy nepřijedou. Nějakou dobu panují spekulace, že všichni tajně emigrovali, ty však vyvrátí nález dvou těl v moři o mnoho dní později. Jedno z nich bezpečně patří pilotovi.