Na sociálních sítích je rušný život, dokonce i počet přátel se tam může šplhat do vysokých cifer. Ve skutečném životě je to jinak. S kolika lidmi může vlastně člověk udržovat stabilní sociální vztah? Existují vůbec nějaké hranice?
Na počátku 90. let 20. století vypočítá britský antropolog a evoluční psycholog Robin Dunbar (*1947) z Oxfordské univerzity, že se jedná o rozpětí mezi 100 a 250, ale u většiny dospělých lidí jde asi o 150 osob.
Většina odborníků s ním víceméně souhlasí, přesto se najdou vědci, kteří toto číslo zpochybňují.
Pozůstatek evoluce?
Do svého původního výzkumu zahrne Robin Dunbar některé druhy primátů. Zjistí přitom, že velikost neokortexu, části mozku zodpovědné za vědomé myšlení, odpovídá velikosti skupin, ve kterých tato zvířata žijí.
Převede pak své výpočty na lidský mozek a odvodí z toho, že u lidí by byla v případě osob, se kterými můžeme být v kontaktu a mít o nich vždy aktuální informace, ideální skupina o 150 členech.
Poukazuje na příklady z historie i moderního světa, které jeho poznatky podporují. Okolo roku 600 před naším letopočtem obývá neolitické vesnice na Blízkém východě 120 až 150 lidí.
V roce 1086 je podle dobových záznamů průměrný počet obyvatel většiny anglických vesnic 160 lidí. „A v moderních armádách mají bojové jednotky v průměru 130 až 150 lidí,“ zdůrazňuje sám výzkumník.
Internet není realita
Oněch předpokládaných 150 vztahů však není rovnocenných ve významu ani v důvěrnosti. Nejužší okruh tvoří 5 lidí, kteří jsou nám nejbližší, mezi dobré přátele počítáme asi 15 osob, mezi přátele 50 lidí a 150 osob tvoří takzvané smysluplné kontakty.
Všech 150 lidí nám nemusí být nutně sympatických, ale musíme s nimi pokračovat v komunikaci, třeba proto, že žijí v naší blízkosti anebo jsou našimi kolegy či nadřízenými.
Britský sociolog však přišel se svou teorií před třemi desítkami let, daleko před vznikem sociálních sítí a masovým užíváním internetu. Někteří odborníci proto zastávají názor, že Dunbarova myšlenka v současné době neplatí.
Ten však tvrdí, že kvalita spojení na sociálních sítích je odlišná od vztahů v reálném životě, nicméně oba druhy vztahů se blízce podobají, pokud jde o početní omezení kontaktů.
Různé názory, široké použití
Pokud mají uživatelé více než 150 přátel na Facebooku nebo na jiných sociálních sítích, představuje to stejné rozvrstvení kontaktů jako v realitě.
„Tato digitální média, kam zahrnujeme i mobilní telefony, ve skutečnosti poskytují jen další mechanismus pro kontakt s okolím,“ tvrdí Dunbar.
A tak zatímco široká základna odborníků souhlasí s číslovkou 150 pro stabilní sociální kontakty, jiné výzkumy se blíží počtu 290 lidí. Někteří odborníci dokonce celý původní výzkum odmítají. Avšak Dunbarovo číslo je respektováno i mimo vědecké kruhy.
Mnohé společnosti omezily své výrobní a provozní jednotky na 150 osob, například švédská vládní agentura pro daně upravila počet zaměstnanců svých poboček na 100 až 150 lidí.
Sociální síť Path (2010-2018) povolila uživatelům mít mezi přáteli pouze 50 lidí. O myšlenku britského sociologa se zajímají také vývojáři softwaru pro sociální sítě, psychologové i statistici a uvažuje se o ní i pro použití v odhalování zločinů.
