Domů     10 největších omylů druhé světové války (2. díl)
10 největších omylů druhé světové války (2. díl)
17.8.2017

Je to už 78 let, co propukl nejstrašnější konflikt v dějinách lidstva – druhá světová válka. 1. září 1939 překročilo německé vojsko polské hranice, což ve svých důsledcích vedlo ke smrti téměř 50 000 000 lidí.

První díl zde.

Omyl č. 6: Poražené Rusko?

Celkem 3,2 milionu vojáků, 3350 tanků a množství letadel zaútočilo 22. června 1941 na Sovětský svaz.

Po boku Němců stáli Finové a Rumuni, kterých Stalin před tím ukradl kus území, později se přidali i Italové, Maďaři, Slováci, Chorvati a jedna dobrovolnická divize ze Španělska.

Postup Němců byl zpočátku zdrcující. Naprosto ovládli vzdušný prostor, většinu sovětských stíhaček zničili ještě na zemi. Obrněné jednotky se hnaly rychlostí 80 kilometrů za den, čímž rozsekaly frontu na malé kousky.

V zajetí se tak ocitaly celé sovětské armády. „Nebude přehnané, řeknu-li, že jsme tažení proti Rusku vyhráli během 14 dní,“ zapsal si do deníku generálplukovník Franz Halder 3. července 1941.

Nacisté vnímali Rusy – podobně jako Čechy, Poláky a ostatní Slovany – jako podlidi. Nelze se tedy divit, že jejich možnosti značně podceňovali.

„Rudá armáda je příliš nafouknutý měch, který splaskne po jediném úderu meče,“ prohlásil generál Alfred Jodl 5. prosince 1940 na poradě o útoku na Rusko v říšském kancléřství.

I Adolf Hitler byl přesvědčen, že SSSR německý nápor nevydrží: „Stačí kopnout do dveří a celá ta shnilá stavba se zhroutí,“ řekl na jaře 1941.

Stalin po útoku propadl naprostému zoufalství. Zavřel se na své dače a celé dny z ní nevycházel. Když za ním přišli členové politbyra, aby přednesl projev k národu, myslel si, že ho jdou zatknout. To výmluvně ukazuje na jeho povahu i na jeho vnímání okolí.

Když 29. června padnul do německých rukou Minsk, Stalin se zmohl jen na větu: „Lenin nám odkázal stát a my jsme všechno podělali.“ Pravda, poslední výraz byl poněkud expresivnější…

Generální štáb navrhoval Hitlerovi, aby se německá armáda vydala směrem k Moskvě a co nejrychleji ji obsadila. Hitler s tím nesouhlasil, Moskvu považoval za druhořadý cíl.

Ostatně po válce měl v úmyslu ji srovnat se zemí a na jejím místě mělo vzniknout osvětlené jezero. Führer místo toho požadoval, aby sovětské síly byly obklíčeny a zničeny dříve, než stihnou ustoupit. Tím se ovšem hlavní nápor německých sil rozmělnil a tlak na Sověty polevil.

Tento čas Rudá armáda využila k přeskupení a doplnění bojových jednotek. Jak se později ukázalo, německý omyl byl osudový, protože se blížil ruský podzim, který zemi proměnil na ohromná blata, a poté i ruská zima, kdy teploty klesaly pod 40 stupňů.

Němci sice v září dobyli Kyjev a obklíčili Leningrad, ale ztracený čas již dohnat nedokázali.

Přesto v německém velení stále vládl optimismus. V říjnu padlo město Orel a Jodl vykládal: „Konečně jsme bez jakéhokoliv přehánění vyhráli válku.“ Hitlerův tiskový mluvčí Otto Dietrich pak zahraničním novinářům sdělil:

„Ze všech vojenských hledisek je sovětské Rusko poraženo.“ Německé průzkumné jednotky se dostaly až k periferním stanicím moskevského metra. Sověti zatím evakuovali svou vládu do Kujbyševa, města vzdáleného 1000 kilometrů na východ od Moskvy.

Sověti však měli v záloze čerstvé jednotky, které byly určeny pro případný boj s Japonci. Když však 6. prosince 1941 Japonsko zaútočilo na USA, bylo jasné, že Sověti se útoku z východu obávat nyní nemusejí.

Němci sice dobyli značnou část evropského Ruska, ale před Moskvou byli zastaveni.

Hitler ovšem Rusy podceňoval i nadále, nebo spíše obelhával sám sebe. Když se na generálním štábu četlo hlášení, že Rusko dokáže vyrobit 1200 tanků za měsíc, Hitler se se sevřenými pěstmi a pěnou u úst rozkřikl, že „takové idiotské svinstvo poslouchat nebude“.

Omyl č. 7: Stalingradský kotel

Byť německé ozbrojené síly během tažení do SSSR dosáhly několika významných úspěchů, celá akce byla z nacistického hlediska obrovským přehmatem. Síla Ruska je v jeho velikosti a ovládnout takovou zemi je prakticky nemožné.

Zaslepenost Hitlera a jeho diletantismus však ovšem odmítaly vidět věci reálně tak, jak jsou. „Problém Hitlera je v tom, že neví, kdy má dost,“ říkal Stalin. Führer se měl brzy o své osudové chybě přesvědčit naplno.

Osudová Hitlerova chyba nese jméno Stalingrad. Německý vůdce se na čas vzdal plánů dobytí Moskvy a svou pozornost obrátil k ropným polím na Kavkaze. Po cestě k nim stálo město, které neslo jméno jeho největšího protivníka Stalina. Jeho získání bylo pro Hitlera otázkou prestiže.

Na podzim 1942 německé vojsko na Stalingrad tvrdě zaútočilo. Rudá armáda se dokázala udržet jen na malém kousku země poblíž levého břehu řeky Volhy.

Zatímco Němci a jejich spojenci dům od domu obsazovali a čistili Stalingrad, Rudá armáda přemístila ke Stalingradu všechny jednotky, postradatelné jinde na frontě, a také další síly ze Sibiře a 19. listopadu 1942 zahájila operaci Uran.

Tak doslova smetla postupně rumunské, maďarské a italské jednotky, nacházející se na křídlech německé 6. armády, a obklíčila ji ve městě spolu s částmi 4. tankové armády.¨

Hitler se držel zásady, že německý voják nesmí nikdy za žádných okolností ustupovat. Tato zásada se stala 6. armádě osudnou. Generalita navrhovala, aby se 6. armáda probila ze Stalingradu zpět, čímž by se zachránila. Hitler podobný krok však kategoricky zakázal.

Místo toho požádal šéfa letectva Göringa, aby obklíčené vojsko zásoboval ze vzduchu. Diletant Göring furiantsky prohlásil, že to nebude problém. Problém to ovšem byl, a obrovský.

Nebylo v silách letectva přivážet dostatečné zásoby, vzhledem k panujícím mrazům i vzhledem k neustálému ostřelování ze sovětských děl. Ve studeném pekle Stalingradu Němci přišli o téměř milion mužů.

O Göringově nadutosti a chvástalství svědčí i tato slova, která pronesl 4. října 1942: „Jestliže se Mr. Churchill vychloubá, že bude každou noc útočit na Německo s tisíci bombardéry, dovolte, abych takto odpověděl:

Nebude provádět vůbec žádné útoky. V americké řeči se píše jedno slovo s velkým B: Blaf!“ Ostatně už před tím se Göring chlubil, že pokud nad německé území pronikne jediné nepřátelské letadlo, nechá si změnit jméno na Müller.

Poté, co byla mnohá německá města prakticky srovnána se zemí, obyčejní Němci na Göringa pokřikovali: „Müllere!“

Během stalingradské bitvy se ukázaly mezery v Hitlerově strategickém myšlení. Ve svých úvahách stále vycházel ze zkušeností desátníka bojujícího na frontě první světové války. Přesto byl vnitřně o svém vojenském nadání přesvědčen:

„Velím svým armádám už čtyři roky,“ řval na své podřízené generály, „za tu dobu jsem získal víc zkušeností než všichni vy dohromady a nikdo mě nebude poučovat, jak mám co dělat!“

Stalingrad znamenal obrat ve vývoji války. Definitivně padl mýtus neporazitelnosti německé armády. Největší vinu na stalingradském debaklu nesl sám Hitler, což si ovšem nikdy nepřipustil a do konce života všechny kolem sebe obviňoval ze zrady.

Omyl č. 8: Nová zbraň u Kursku

Bitva u Kursku byla největší tankovou bitvou všech dob. Na německé straně bylo připraveno 2700 tanků, 2000 letadel a 800 000 vojáků. Sověti do bitvy vrhli 3600 tanků, 2400 letadel a 1 300 000 příslušníků pěchoty.

5. července 1943 začalo v kurském výběžku inferno. Situace byla záhy tak nepřehledná, že tanky střílely hlava nehlava kamkoliv. Častokrát na sebe pálily i z bezprostřední vzdálenosti.

Německý průmysl i průmysl z okupované Evropy už v té době najel na systém totální války, což v praxi znamenalo, že veškerá výroba se podřizovala válečných potřebám. Německé ozbrojené síly tak mohly pomalu nasazovat tehdy supermoderní tanky Panther a Tygr.

Ty svými vlastnostmi překonávaly i sovětský tank T-34. Hitler byl nedočkavý a chtěl svou novou rychle zbraň vyzkoušet. Místem zkoušky se měl stát právě kurský výběžek.

Vrchní vedení armády od tohoto plánu Hitlera zrazovalo. Upozorňovalo, že Kurský oblouk je již dlouhé měsíce mohutně opevňován a posilován novými jednotkami.

Útok proti několika pásmům pečlivě připravené obrany považovali za málo prozíravý, neobratný a nutně vedoucí k těžkým ztrátám. Někteří vyslovili pochybnost, zda lze takovou akci za existujícího poměru sil vůbec úspěšně provést.

Hitler sám si jí asi také úplně jist nebyl, protože se rozhodl, že k provedení celé akce bude přistoupeno až poté, co budou dodány další těžké tanky. Toto rozhodnutí však znechutilo některé velitele, kteří původně plán schvalovali.

Namítali, že SSSR tanky vyrábí také a to mnohem rychleji, a že během čekání navíc Rusové budou prostor dále opevňovat.

Německé tanky sice byly technologicky vyspělé, ale byl jich proti sovětské obrněné síle nedostatek. Navíc Hitler vzhledem k situaci v okupované Evropě poslal několik divizí do Itálie a Francie. Když bitva vypukla, úderné tankové svazy nestačily čelit sovětské přesile.

Sověti ztratili u Kursku 700 000 vojáků proti 200 000 Němcům. Přesto Rudá armáda vzešla z bitvy vítězně. Logickým důsledkem německé porážky bylo i to, že Rusům padly do ruky modely tanků Tygr i Panther.

Sovětští inženýři je důkladně prozkoumali a své poznatky záhy uplatnili ve výrobě dalších sovětských zbraní.

Hitler věřil, že kurskou ofenzivou zvrátí průběh celé války. Opak byl pravdou, Německo na východě již natrvalo ztratilo iniciativu a od Kursku vlastně – až na pár lokálních ofenziv – jen ustupovalo.

Navíc byly německé materiální ztráty tak značné, že se z nich wehrmacht už nikdy nedokázal vzpamatovat. Německá strana nasadila v průběhu bojů u Kursku celé dvě třetiny obrněných sil.

Němci potřebovali rychlé a výrazné vítězství na východní frontě, které by ochromilo jejich protivníka.

Nedosáhli ho však a dlouhodobé soustředění většiny německých elitních sil v prostoru Kursku umožnilo Spojencům ve Středomoří a Rudé armádě v Donské oblasti a Orelském oblouku rozvinout vlastní útočné operace, které skončily jejich drtivými úspěchy. Sovětská armáda vyrazila vpřed a zastavila se až v Berlíně.

Omyl č. 9: Operace Market Garden

Největším omylem spojeneckých vojsk na západě byla operace Market Garden. Od léta do září sklízeli spojenci v západní Evropě jeden úspěch za druhým.

Po úspěšném vylodění v Normandii byla osvobozena Paříž, později i Belgie a některé americké jednotky už pronikly až na samotné území německé říše.

Plán operace byl bezesporu zajímavý: 35 000 parašutistů mělo přistát u nizozemských měst Arnhem a Nijmegen, kde se měli zmocnit mostů vedoucích přes Rýn. Poté se k nim probije britské pozemní vojsko.

Spojeneckému velení bylo jasné, že Němci mosty zničí, proto bylo podle jejich názoru nutné uskutečnit bleskovou akci, která by destrukci mostů zabránila. Cesta do nitra Německa by se tak zcela otevřela.

Příprava na tento útok zahrnovala i letecký průzkum. Desítky letadel zkoumaly, zda mají Němci v oblasti nějaké větší ozbrojené síly. Nizozemský odboj varoval:

„V prostoru Arnhemu jsou dislokovány 9. a 10. pancéřová divize.“ Britové si z varování těžkou hlavu nedělali, podle nich německé obrněné jednotky u Arnhemu mění výzbroj, takže jejich bojeschopnost je minimální.

Konečné výsledky leteckého průzkumu však potvrdily obavy nizozemských odbojářů, obě německé divize jsou připraveny.

Britský velitel maršál Bernard Law Montgomery i někteří jeho podřízení však tyto zprávy házeli za hlavu. 17. září 1944 je operace zahájena. Ke smůle spojenců jeden z větroňů, které parašutisty dopravují k cíli, havaruje.

Němci jej objeví a mezi doklady jednoho mrtvého vojáka najdou i plány celé operace. V tu chvíli ostatní nic netušící parašutisté vlastně míří do pasti.

Obsazení mostů u Eidhovenu a Nijmegenu americkou 82. a 101. výsadkovou divizí je završeno úspěchem. Výsadek britské 1. výsadkové divize u vzdálenějších mostů přes Rýn u Arnhemu již tak úspěšný nebyl.

Němci totiž na základě ukořistěných plánů připraví protiútok, takže se k arnhemskému mostu probije jediný spojenecký prapor.

Jen lehce ozbrojení parašutisté nemají proti německým pancéřovým jednotkám žádnou šanci. V okolí Arnhemu se za každou cenu snaží udržet 10 000 parašutistů, kteří marně čekají na příjezd spojeneckých tanků, ovšem jen dvou tisícovkám se odtud podaří vyváznout.

Arnhem se stal posledním místem, odkud si nacistická vojska odnesla vítězství.

Rýn se stal pro spojence překážkou natolik obtížnou, že jej překročili až o půl roku později, v březnu 1945. Němci navíc sáhli k tvrdým represáliím vůči nizozemskému obyvatelstvu, které spojencům vydatně pomáhalo. Omezili zásobování a krutou zimu pak nepřežilo 32 000 Nizozemců.

A proč vlastně Montgomery tuto riskantní operaci schválil? „V zájmu britské ekonomiky a vzhledem k situaci v živé síle bylo třeba dosáhnout vítězství v roce 1944, a nikoli později. Válka těžce doléhala na britský lid a bylo nutné s ní rychle skončit.

Jenže co bylo nutné pro nás, nebylo nutné z hlediska Američanů. Byly zde rozdíly v naléhavosti a v doktríně. To američtí generálové nechápali; na území jejich vlasti se totiž vůbec neválčilo,“ napsal později Montgomery ve svých pamětech.

Kdyby se operace Market Garden zdařila, válka by jistě skončila dříve, snad už v roce 1944. Vždyť už i Stalin se v té době začal smiřovat s faktem, že v Berlíně i v Praze budou první Američané, a nikoliv Sověti.

Kdoví, jak by poté vypadal poválečný vývoj Evropy i celého světa…

Omyl č. 10: Podcenění protivníků

Japonské císařství sice stovky let žádnou válku neprohrálo, přesto o něm Britové a Američané neměli, co se týče bojových schopností, žádné přehnané mínění. Dalo by se říci, že Japonci byli podceňováni.

Důvody tohoto stavu je třeba hledat ve velmi zkreslených představách o japonském národě a v povýšenosti bílé rasy.

V britských novinách se před druhou světovou válkou objevovaly „zasvěcené“ články o tom, kterak jsou Japonci malí a tělesně slabí. O jejich výzbroji neměl západ také valné mínění, Japonci prý nejsou kreativní a nedokáží vyrobit pořádné zbraně.

Jejich armáda měla být podle Britů vyzbrojena jen kopiemi západních výrobků, a to ke všemu velmi nevalné úrovně. Japonci zkrátka měli být protivníkem, který se vlastně porazí sám.

Ani v Londýně, ani nikde jinde nebyly zprávy o postupném sbližování Japonska a nacistického Německa brány příliš vážně. Někteří evropští vědci v té době přišli s tvrzením, že Japonci nejsou schopni dobře mířit, protože jim v tom brání šikmé oči.

Britové i Američané měli být brzy vyvedeni ze svého omylu. Japonci nejdříve porazili Číňany a pak se vrhli na pacifickou oblast. V prosinci 1941 přišel jeden z nejčernějších dnů americké historie.

Kolem sedmé hodiny byl na obrazovce nově nainstalovaného amerického radaru náhodně zachycen mohutný signál, značící velké seskupení letadel.

Nedokonalost systému, nezkušenost a liknavost některých důstojníků zapříčinila, že tato skutečnost byla zaměněna za ten den plánovaný přílet dvanácti létajících pevností B-17. Obrana tudíž zůstala v poklidu a zkáza Pearl Harboru mohla začít.

Následky byly katastrofální – útok zničil 8 bitevních lodí, 188 letadel, a znamenal i 2403 oběti na životech.

Japonci si celkem bez problémů poradili se slabšími asijskými armádami i s evropskými koloniálními mocnostmi. Američané se ovšem ukázali jako mnohem tvrdší oříšek. Japonská vojenská tradice v sobě po staletí pěstovala mýtus neporazitelnosti.

Japonský disciplinovaný voják je přece stokrát lepší než nějaký líný Američan. Navíc když Japonsko ovládlo značnou část východní Asie, dostávalo se mu i tolik potřebných surovin, které domovským ostrovům scházely.

K sebedůvěře přispělo i spojenectví s Německem, které do roku 1941 sklízelo jeden vojenský úspěch za druhým, i to, že první úder na americké námořnictvo byl vpravdě zdrcující.

Mýtus o americké neschopnosti ovládal i Německo. Hitler o pozdějším vítězi války prohlašoval, že je to „společnost, která je zdegenerována vlivem černochů a Židů“. V Berlíně vůbec neuvažovali o možnosti, že by Američané mohli nějak zasáhnout do bojů v Evropě.

Je zajímavé, že podobnou chybu udělali již podruhé – poprvé se tak stalo během 1. světové války. A tak pouhé čtyři dny po útoku na Pearl Harbor vyhlásilo Německo USA válku.

Ani Japonci, ani Němci nebyli ochotni vzít v úvahu obrovský hospodářský i lidský potenciál Spojených států. Zanedlouho se ukázalo, že Američané jsou schopni vést válku a vítězit na třech frontách zároveň – v Pacifiku, v Africe a nakonec i v Evropě. Japonsko přes veškerou snahu svých vojáků nebylo Američanům schopné konkurovat.

Navíc se Japonci se dopustili dalšího omylu, který možná odkoukali od Němců, pustili se totiž do boje na několika frontách. Armáda země vycházejícího slunce bojovala v Číně, v Pacifiku, v jihovýchodní Asii i v Barmě a téměř až u indických hranic.

Japonské velení trpělo i nedostatkem obyčejných vojáků, protože většinu lidské síly spotřebovávalo japonské zemědělství. A co Japoncům scházelo ve válce nejvíce, to byl dostatek ropy.

Na konci války byla situace s ropu tak tragická, že japonské bitevní lodě byly vysílány do bojů jen s nádržemi z poloviny plnými. S jejich návratem se už nepočítalo…

Japonci tedy byli zprvu podceňováni, ale posléze se dopustili úplně stejného omylu jako jejich protivníci. Ani Japonsko, ani Německo nemohly konkurovat lidským a materiálním zdrojům, kterými disponovaly USA a SSSR.

A jeden poválečný omyl navíc: Stalin je solidní partner

Je to přece takový hodný strýček. Strýček Joe, říkali mnozí lidé v Evropě i v Americe o Josifu Stalinovi. Má milý šibalský úsměv, je to hrdina, vůdce slavné Rudé armády.

Když mu britský premiér Churchill na teheránské konferenci obřadně předal meč, určený hrdinným obráncům Stalingradu, Stalin jej zvedl a políbil. Ta fotografie obletěla svět.

Na hladomory na Ukrajině, které způsobil, na teror 30. let nebo na vraždu tisícovek polských důstojníků v Katyni se raději zapomnělo. Stalinova popularita byla na vrcholu.

Vida, že i jeden z největších zločinců lidstva může být populární! Důvěřoval mu americký prezident Roosevelt, méně už pak Winston Churchill. Věřil mu i československý prezident Beneš, což se pro další vývoj v naší zemi ukázalo být jako více než zhoubné.

Stalin si důvěru získával nepochybným osobním šarmem, jemným, ale i jízlivým až cynickým humorem. Na jaltské konferenci obveseloval americkou a britskou delegaci čtyřmi větami, které se naučil v angličtině: „Ale to jste řekl vy. No a co má být?

Co se tu proboha děje? Záchod je támhle.“

O tom, že Stalin hodlá svůj despotický režim šířit i dál, se Západ přesvědčil velmi záhy. Američané ovšem měli dost energie a síly, aby nové hrozbě čelili. Josif Stalin má na svědomí životy 43 milionů lidí, tedy více než Adolf Hitler.

Přesto nebyl nikdy souzen. Zemřel v roce 1953.

Foto: Daily Mail, Pinterest, SBS, Wikipedie, Business Insider, pinterest
Související články
Historie
Mýty opředená ornitoptéra: Slepá ulička letectví?
Místní si ťukají na čelo, co si ten podivín od Krausů zase vymyslel. „Prý kvůli tomu musel probořit kus zdi,“ šeptá jedna ze sousedek. V podomácku vyrobeném stroji se speciálními křídly urazí jen několik metrů, poté tvrdě přistává na zem. Krkolomně znějící slovo má svůj původ v řečtině, jde o složeninu výrazů pták a křídlo. Ornitoptéry totiž […]
Historie
Tchyňovražda v přemyslovské rodině: Zabili kněžnu Vikingové?
Škubnutí závojem a z úst starší ženy se ještě ozve zachrčení. Potom nastane ticho. Vrazi chvíli čekají. Co kdyby se probrala? „Je mrtvá,“ šeptnou si Tunna s Gommonem a chvatně zmizí. Svůj úkol splnili na výbornou. V přemyslovské knížecí rodině dochází k rozkolu mezi kněžnou Ludmilou (asi 860–921) a její snachou Drahomírou ze Stodor (kolem r. […]
Historie
Brutální varšavské povstání: Ulice plné mrtvých v pekle bez naděje!
Oba vyčerpaně leží v posteli, když se žena ke svému milovanému přitočí a šeptá mu do ucha: „Radši odjeď z města, něco se bude dít.“ Myslí to v dobrém, aby ho ochránila od nebezpečí. Přitom několika slovy ovlivní osud celého města, které už záhy přestane existovat. Na jedné straně nacisté, na druhé zase hrozivá budoucnost v podobě komunismu. Poláci […]
Historie
Proč se Beneš se Štefánikem hádali?
TGM o M. R. Štefánikovi říká, „že dovedl lidi nadchnout; získával pro nás zájem i lásku.“ Francouzský premiér Aristide Briand v roce 1916 vydává prohlášení, že „Francie sdílí československé tužby a učiní vše, aby se Čechům dostalo samostatnosti.“ Svět se dozvídá o přání dvou národů v srdci Evropy stát se samostatnými.   Někdejší letec Milan Rastislav Štefánik […]
reklama
záhady a tajemství
Zázračný obraz v polském opatství: Skutečně byl přenesen z Rimini?
Polské opatství Krzeszów leží přibližně dvacet kilometrů od našich hranic s Polskem. Jedna ze zdejších záhad se váže k mariánské ikoně, která se nachází pod velkým oltářním obrazem. Záhada přenesení obrazu Jedná se o obraz Panny Marie Milosti v Krzeszówě. Ten dal také pravděpodobně chrámu latinský název Gratiae Sanctae Mariae. Nikdo neví, jak přesně se […]
To neuhádnete: Víte, kdo začal s vykopávkami Sfingy?
Nasucho polkne. Sice je neomezeným vládcem říše sahající od Nubie až po východní část Středozemního moře, jenže ho pronásleduje bolest zubů a dásní, dědičná epilepsie a navíc má gynekomastii, tedy zduření prsou. Polední slunce neúprosně žhne a mladý Thutmose IV. (u moci asi 1401/1391–1388 př. n. l.) pod provizorním přístřeškem a obklopen otroky usíná. „Rozjímej […]
Věštby královny ze Sáby
„Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká,“ volá jedna. „Prahu pak Pán nad jiná města potrestá. Ohněm a hroznou povodní zkázu vezme a nepřítel zhoubu dokoná. Její rozvaliny zarostou borovím a hložím, kuny a lišky budou tu pelešiti,“ tvrdí druhá. A teď babo raď. Proroctví jsou oblíbená. Nacházíme je v nejstarších světových textech a stejně […]
Herkulova věž, poslední římský maják dochovaný do dnešních dnů
Torre de Hércules, Herkulova věž, patří k nejvýznamnějším památkám galicijského přístavního města La Coruňa na severozápadě Španělska. Jedná se o velmi starý, avšak doposud funkční maják, který byl podle legendy vytvořen bájným hrdinou Herkulem. Dokonce se jedná o jediný antický maják, který se nám dochoval ve funkčním stavu. Jde tak o nejstarší funkční maják na […]
reklama
záhady a tajemství
Stal se Milan Rastislav Štefánik obětí atentátu?
Znechucený Milan Rastislav Štefánik by se po konfliktech s Edvardem Benešem nejraději na politiku vykašlal a soustředil se na vědeckou práci astronoma. Jenže z domova ho prosí o návrat, na jih Slovenska dorážejí Maďaři a jeho krajané doufají v pomoc zkušeného diplomata a vojáka. Nakonec Milan Rastislav Štefánik (1880–1919)  naléhání uposlechne. Ještě napíše dopis italské markýze Giulianě Benzoniové […]
Odkaz nenáviděného diktátora: Ceaușescův palác je objemnější, než Cheopsova pyramida!
Nevysoký diktátor vypadá v ohromném sále ještě menší. Náhle zatleská. Zvuk se nese až k dělníkům dokončujícím dvojité točité schodiště. Práce ustane. „Předělat! Stupně mi nevychází na krok!“ vzteká se první muž Rumunska. Vyděšený architekt cítí, jak se mu derou do očí slzy. Tohle je už podruhé. Přijde o kariéru, anebo rovnou skončí v lágru? […]
Okupační korunovace: Česká koruna na hlavě Heydrichovi štěstí nepřinesla
Nejstarší součástí českých korunovačních klenotů je svatováclavská koruna, v jejímž kříži je uložen trn z Kristovy koruny, symbol jeho utrpení. Při korunovaci je panovník povýšen mezi Bohem vyvolené. Podle legendy tak má na všechny, kteří se koruny dotknou neoprávněně, dopadnout kletba – do roka zemřou. Dne 19. listopadu 1941 si ji údajně nasazuje na hlavu říšský protektor […]
Otrávil se mladší bratr českého krále Václava IV. v klášteře nešťastnou náhodou?
Václav IV. se mu odvděčí za to, že mu pomohl. Jeho žádost o půjčku ale nevyslyší. Když jde o peníze, král nezná bratra. A to doslova Janem Zhořeleckým lomcuje vztek. Pomstí se. Jenže od té chvíle mu už zbývá jenom málo času. Braniborský markrabě Jan Zhořelecký (1370–1396), nevlastní mladší bratr českého krále Václava IV. (1361–1419), […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dulce: Dobrota, které neodoláte
panidomu.cz
Dulce: Dobrota, které neodoláte
Ta dobrota se jmenuje dulce de leche a možná už jste ji objevili v obchodech. Ale nepochybujte o tom, že doma připravená bude ještě lepší. Název je španělský a znamená jednoduše „mléčná sladkost“. Původ ovšem není úplně jednoznačný, o autorství této receptury se pře hned několik latinskoamerických zemí a k tomu Francie, kde se traduje,
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
historyplus.cz
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
„Prvotřídní kvalita, dovoz z Itálie,“ přesvědčuje kupec s látkami bohatou pražskou měšťanku. Žena pečlivě osahává štůček mušelínu. „Vezmu si pět loket,“ prohlásí. Kupec rychle naměří požadovanou délku. Pořádný kus mu přitom zůstane za prsty…   „Na šaty ho bude málo, milostpaní. Stačí jenom na sukni,“ zhodnotí švadlena množství růžového mušelínu. „Ošidili vás, podívejte.“ Vezme do ruky dřevěnou
Kouzlení s vodou z potoků a studánek
nejsemsama.cz
Kouzlení s vodou z potoků a studánek
Voda má v magii zvláštní místo. Má jedinečné vlastnosti, které pro vás mohou být nejen zdrojem osvěžení, ale i duchovní síly a léčení. Voda z potoků a studánek má moc přinést do vašeho života pozitivní změny a obnovit vaši energii. Využitím těchto přírodních zdrojů v magii můžete obohatit své rituály a přinést do svého života větší harmonii a klid. Je důležité
Ten můj chlap je prostě báječný
skutecnepribehy.cz
Ten můj chlap je prostě báječný
Jsem holka Štěstěny, tvrdila moje máma, když jsem doma představila Mirka. Mohla na něm oči nechat. To nadšení ji neopustilo nikdy. Myslím, že mi trochu záviděla, ale nikdy jsem jí to neřekla. Tátu měla ráda, ale co si pamatuji, tak jsme s Mirkem byli zamilovaní mnohem víc. Jsme spolu moc rádi Tehdy byla jiná doba, když
Září Svobodová díky nové lásce?
nasehvezdy.cz
Září Svobodová díky nové lásce?
Přestože jí osud připravil až příliš kruté momenty, nikdy nepřestala věřit, že bude znovu šťastná. Sympatická herečka ze seriálu Ulice Ilona Svobodová (64) se má už několik týdnů potkávat se stejně
Hříbková omáčka
tisicereceptu.cz
Hříbková omáčka
Královskou houbou českých lesů je pravý hřib. Suroviny 400 g houby 1 větší cibule 2 lžíce másla 200 ml šlehačky 100 ml zakysané smetana 1 bobkový list 5 kuliček nového koření petrželka ne
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
enigmaplus.cz
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
V oblasti Paola na předměstí hlavního města La Valetta na Maltě se v roce 1902 dostala skupina dělníků do problémů. S několika se při rozbíjení skal propadla zem. „Dostaňte nás odsud, něco tady je,“ z
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
epochanacestach.cz
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
Návštěvou jednoho města si snadno zajistíme program třeba na celý víkend. Boskovice totiž nabízejí hned dvě významné architektonické památky, vzdálené od sebe jen půl kilometru. A tak se vydejme za hradem i za zámkem do krásné jihomoravské krajiny. Trhová osada Boskovice na okraji Drahanské vrchoviny vznikla někdy ve13. století, a už v roce 1313 kronikáři zaznamenali
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
epochalnisvet.cz
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
Nad vodou se převalují chuchvalce mlhy, ze kterých se náhle vynoří siluety několika člunů. Mají velmi podivnou posádku. Dobře živení, po zuby ozbrojení muži v černých uniformách a na straně druhé: zubožená těla oblečená v chatrných vězeňských hadrech. Co tato přízračná scéna znamená?   Je jaro roku 1945, druhá světová válka se chýlí ke konci. Jezero Stolpsee
Stinná stránka rozvinutějších mozků: rychleji stárnou
21stoleti.cz
Stinná stránka rozvinutějších mozků: rychleji stárnou
Lidský mozek, více než jakýkoliv jiný orgán, odlišuje náš druh od ostatních. Během posledních přibližně sedmi milionů let se jeho velikost a složitost výrazně zvýšila, což nám umožnilo používat jazyk,
&Beyond: Nezapomenutelné safari napříč východní Afrikou pro romantiky i dobrodruhy
iluxus.cz
&Beyond: Nezapomenutelné safari napříč východní Afrikou pro romantiky i dobrodruhy
&Beyond, světově uznávaný lídr v oblasti luxusní ekoturistiky, představuje své rozmanité portfolio safari lodgů a kempů ve východní Africe. Jako lídr v oblasti zodpovědného cestovního ruchu organi
Dechberoucí „katedrála“ v oblacích
rezidenceonline.cz
Dechberoucí „katedrála“ v oblacích
Třípodlažní penthouse na vrcholu nejvyššího věžáku severně od 72. ulice v New Yorku „patřil“ jednomu z protagonistů populárního seriálu, mapujícího život milionářské rodiny Royových. Jakkoliv jsou jejich osudy fiktivní, nemovitosti, v nichž „žijí“, jsou velmi reálné. Ohromující luxusní byt s pěti ložnicemi, čtyřmi koupelnami a výhledem na Husdon Yards je přitom jenom jednou z nemovitostí
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz