Skip to content

Právo první noci: Mýtus, nebo skutečnost?

jules-arsene-derecho-senor

Literatura i filmy se často zmiňují o takzvaném právu první noci neboli „ius primae noctis“, které opravňovalo šlechtice užít si o svatební noci s novomanželkou svého poddaného ještě dříve, než manžel samotný. Zmínky o existenci tohoto práva se dají dohledat už ve starověku a důležitou roli hraje i v americkém filmu Statečné srdce.

O tomto zvyku se lze dočíst například v eposu o sumerském králi Gilgamešovi, pocházejícím ze 3. tisíciletí př.n.l. Zmiňuje se o něm i antický historik Hérodotos (5. století př.n.l.), když ve svém díle popisuje život kmenů na území dnešní Lybie. Podobná tradice se praktikovala také jinde na světě, například v Jižní Americe, Africe nebo Asii u různých domorodých kmenů. Belgický spisovatel David Van Reybrouck (*1971) ve své knize Congo popisuje, že ještě v roce 1980 tehdejší zairský prezident Mobutu Sese Seko (1930-1997) využíval podle starého zvyku při cestách po své zemi práva první noci a rodiny vybraných dívek to považovaly za velkou čest.

Mobutu Sese Seko with the Dutch Prince Bernhard in 1973
Mobutu Sese Seko (vpravo)

Žádná stopa je taky stopa?

Co bylo obvyklé jindy a jinde, nemuselo platit ve středověké Evropě. Zatím se totiž nepodařilo najít jediný věrohodný doklad, který by takovou praxi potvrzoval nebo dokonce nařizoval. Italský lékař Paolo Mantegazza (1831-1910) však uvádí, že mohlo jít o právní obyčej, kdy dlouhodobým opakováním určité činnosti vznikne tradice a ta je pak všeobecně uznávána.

Protože se však jedná o tzv. „nepsané právo“, nemuselo být nikde písemně zakotveno. Mohli tedy teoreticky existovat šlechtici, kteří se ho snažili uplatňovat, nicméně šlo by zřejmě o ojedinělé případy. Většina badatelů je přesvědčena, že něco jako právo první noci neexistovalo. Například francouzský novinář Louis Veuillot (1813-1883) prohlásí: „Nic, absolutně nic v soudních archivech nás neopravňuje tvrdit, že naši předkové někdy páchali podobný čin.“

2
Paolo Mantegazza

Historikové: další do sbírky legend!

Také německý právní historik Karl Schmidt (1836-1894) se věnuje rozsáhlému výzkumu, a dospěje k závěru, že jde o pouhou pověru, předávanou z generace na generaci. Tyto názory podpoří i současný francouzský historik Alain Boureau (*1946), který v roce 1995 po pečlivém rozboru historických pramenů označí tuto údajnou středověkou praktiku za pouhý mýtus. Traduje se také, že bylo možné se z této povinnosti vyplatit. Peněžní poplatek však podle historiků souvisel s povolením k sňatku. Ten musel být povolen nevolníkům jejich pánem a byl za to vybírán určitý poplatek, který se teprve později začal vykládat jako jakési výkupné nevěsty z první noci s pánem.

3
François Marie Arouet – Voltaire

Komu to prospívá?

Za toho, kdo má mít rozšíření mýtu na svědomí se považuje francouzský právník a spisovatel Jean Papon (1505?-1590), který si ve svém díle bere na mušku krutost středověkého práva. Velice ochotně pak tvrzení přeberou další kritikové feudálních poměrů, protože takové téma je pro obyčejné lidi daleko pochopitelnější a přesvědčí je mnohem více, než politické proklamace. K masovějšímu rozšíření mu pomůže z ryze pragmatických důvodů i osvícenecký spisovatel Voltaire, vlastním jménem François Marie Arouet (1694-1778). Jako motiv je právo první noci využito i v umění, například v legendě o švýcarském hrdinovi Vilému Tellovi anebo v divadelní hře Bláznivý den aneb Figarova svatba od francouzského dramatika Pierre Augustina Carona de Beaumarchais (1732 – 1799), která se stala předlohou pro mnohem známější operu Figarova svatba od Wolfganga Amadea Mozarta (1756-1791).

 

 

 

Foto: commons.wikimedia.org, archiv
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie Zobrazit více …