Skip to content

Nepálští lovci medu: Sladké výpravy s příchutí smrti!

Na starém provazovém žebříku, několik desítek metrů nad zemí, balancuje vrásčitý muž. Z úpatí vysokých skal proti němu vyráží zlověstný mrak rozzuřených včel. Staré mozolnaté ruce sevřou dlouhou bambusovou tyč a zabodnou její konec do velké medové plástve.

Dvakrát do roka, na jaře a na podzim, se neohrožení muži z nepálského kmene Gurungů vydávají na nebezpečnou výpravu do Himálaje, aby tu ze strmých skalních převisů sesbírali med. Pro kus sladké hmoty neváhají riskovat svůj život. Společnost jim u toho dělají velké agresivní včely, odhodlané nevzdat se svého produktu bez boje.

2
Pro kus sladké mazlavé pochoutky vyrážejí Gurungové dvakrát ročně.

Jen pro vyvolené

Dobrodružné misi předcházejí dlouhé týdny pečlivých příprav. Podle tradice jsou jako oběť bohům zabity nejlepší kusy ve stádu a kukuřice rozemleta do posledního zrna. K duchům předků putují prosby o ochrany při sklizni medu. Právo sbírat ho dostávají jen vyvolení. Dědí se z otce na syna. Medolovci jsou pomazáni posvátnou rýží a na pokyn nejstaršího muže vyrážejí na krkolomnou cestu k himálajským útesům. Na jejich vrcholech se odehraje poslední fáze příprav.

3
Velké agresivní včely jsou odhodlané nevzdat se svého produktu bez boje.

Odehnat a zmást

Z větví je vyrobeno několik kouřících pochodní. Vybraný odvážlivec si kolem těla utáhne provizorními popruhy (někteří se obejdou i bez nich) a na obličej nasadí síťku na komáry. Jeho kolegové zatím spustí dolů ručně vyrobený provazový žebřík. Pod ním se natěsnané na skalnaté svahy skrývají desítky úlů s plnými plástvemi. Obývají je včely skalní (Apis laboriosa), největší a nejútočnější včely v Asii. Vyskytují se pouze v Himálaji, a to až do nadmořské výšky 4 000 metrů. Mohou být až tři centimetry dlouhé. Prvním úkolem lovce je proto pomocí hořící pochodně strážkyně medu odehnat a zmást. Dusivým dýmem rozběsněné včely napadají sběrače i všechny přihlížející na vrcholu útesu.

4
Plástve kradou nepálští lovci pomocí dlouhých tyčí.

Na žíhadla jsou zvyklí

Nepříliš chráněná těla sběračů zasypou tisíce žihadel. Jedinou šancí, jak jim uniknout, je zůstat klidný a naprosto nehybný. Pro Gurungy však nejsou štípance nic nového. Jsou na ně dávno zvyklí. Jejich kůže je tuhá a vysušená. Starším mužům už žihadla nepůsobí ani otoky. Nyní ke slovu přicházejí dlouhé bambusové tyče. Těmi lovci bodají, šťourají a rýpají do pláství tak dlouho, dokud se neoddělí od skalní stěny a neskončí v připraveném proutěném košíku. Přitom musí stále držet balanc. Med jedí místní přímo z pláství, mnohdy ještě posetými polomrtvými včelami.

5
Odměna za námahu je pořádně sladká.

Jedovatá pochoutka

Své životy při jeho sběru však neriskují jen pro uspokojení vlastních chuťových buněk, ale také proto, aby měli co nabízet bohatým Asiatům a turistům, kteří do oblasti zavítají. Ne všechen získaný med je ale vhodný k jídlu. Himálajské včely totiž rády opylují květy tamních rododendronů, národní květiny Nepálu. Některé jeho druhy obsahují látky zvané grayanotoxiny, ve větším množství pro lidský organismus jedovaté. Obsažené jsou nejen v listech, ale také v nektaru a pylu. Na člověka mohou navíc působit také jako halucinogeny. Nepálští lovci zjišťují poživatelnost medu podle zbarvení a také podle toho, jestli štípe na kůži.

Foto: www.huffingtonpost.com, www.wired.com, www.eyeopening.info, io9.gizmodo.com
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Cestování Zobrazit více …