Zelené oči a rusé vlasy, tak málo ve středověku stačí k upálení na hranici pro podezření z čarodějnictví. Zrzavý člověk je obyčejně prchlivý, vznětlivý a podle Řeků se po smrti změní v upíra. Na Sicílii panuje dodnes zvyk si přes rameno odplivnout, když potkáte někoho s rudými vlasy na ulici.

Rezavé lokny se sice v dnešním světě pomalu stávají raritou, ale k vymření mají ještě daleko.

Být zelený je někdy těžké, jak zpívá žabák Kermit. A být rudovlasý jakbysmet. Není ani snadné se jako zrzek narodit, a to navzdory tvrzením všech mladých dívek s odleskem mědi v jinak nerozlišitelně hnědých kadeřích.

Aby se člověk mohl pyšnit ohnivou hřívou, je k tomu zapotřebí přesná souhra faktorů od obou rodičů zároveň, protože inkriminovaný gen, který může za neobvyklou pigmentaci, je recesivní. To mimo jiné znamená, že ani jeden z rodičů nemusí být nutně rusovlasý, aby přivedl na svět zrzavého potomka.

Stačí mít v genetické výbavičce receptor melanocortin 1.

Spálení sluncem

Pověsti o upírech nebo nepřítomnosti duše mají svůj původ nejspíš ve zvýšené citlivosti na sluneční záření, kterým rusovlasí lidé s přirozeně světlou kůží trpí. Není to přitom evoluční nevýhoda – v oblastech s menším počtem slunných dní během roku a v deštivých zemích, což typicky vychází na severní části kontinentální Evropy, je to naopak ku prospěchu věci.

Světlejší pokožka totiž lépe absorbuje slunce a pomáhá tvořit více životně nezbytného vitamínu D. Na druhou stranu, v oblastech, kde je sluníčka dostatek, může totéž vést ke zvýšenému riziku spálenin a kožních karcinomů.

Snad i proto bývaly zrzavé germánské otrokyně v římské říši vysoce ceněné.

Cesty Vikingů

Jedny z prvních zmínek o rusovlasých národech nacházíme u Římanů, kteří tak popisují většinu germánských kmenů, s nimiž přicházejí do styku při dobývání Evropy. I dnes je prokazatelně nejvyšší procento výskytu tohoto fenotypu na území někdejší Galie, zasahující přes Velkou Británii (10-15%) a Skotsko (10-25%) až do Irska (10-30%).

Navzdory obecnému přesvědčení o univerzální blonďatosti severských národů je pravděpodobné, že za ostrovní rudé čupřiny mohou především nájezdy Vikingů. Profesorka Donna Heddle ze skotské University of Highlands and Isles k tomu dodává: „Jediné místo s podobnou koncentrací rudovlasých jako ve Skotsku a Irsku, je ve Skandinávii.

Je to kulturní značka Normanů a Vikingů. Když se podíváte na oblasti, kde je nejvíce zrzavých, dají se podle nich téměř kreslit mapy jejich starých obchodních cest a nájezdů.“

Za Uralem

Ačkoliv se to může zdát podivuhodné, rudé vlasy nejsou pouze výsadou Evropanů. Izolované případy nacházíme i na středním východě a v dálné Asii. Typickými příklady jsou za Uralem žijící Udmurtové a Tádžikové na území Tádžikistánu, Afghánistánu a Uzbekistánu, u nichž se zrzavost vyskytuje zhruba u 10% populace.

To už jde rujnému řádění Vikingů připsat těžko. Nejvýchodněji nacházíme zrzavé kadeře u téměř čtyři tisíce let staré mumie nalezené na severozápadě Číny, v provincii Sin-ťiang, tzv. Loulanské krasavice, která byla pohřbena se svým manželem a dítětem.

Podle stavby kostí však oba patří k Indoevropanům, takže asijští zrzci se znovu nekonají.

Jednoprocentní, ale stále silní

Podle demografických průzkumů se v současnosti na světě pohybuje něco mezi 70 a 140 miliony zrzků a zrzek, tvoří tedy zhruba 1-2% celé populace. Jejich pozvolné vymírání není tak docela pravdou. Recesivní gen přetrvává nadále, jen jeho aktivace je se zvýšenou migrací obyvatelstva v rámci globalizujícího se světa ojedinělejší záležitostí, než tomu bývalo kdysi.

Zase to ale znamená, že za bujnými ohnivými hřívami na skotské vrchovině se dostaneme o to snáz.