„Ten zrádce! Ať visí jako dobytek!“ Adolf Hitler bouchne pěstí do stolu. Jeho pohůnci splní rozkaz do puntíku. 21. března 1945 odsoudí Lidový soud generála policie Arthura Nebe (1894–1945) za velezradu k trestu smrti. I on se podílel na atentátu ve Vlčím doupěti 20. července 1944
„Tuhle válku nemáme šanci vyhrát,“ reptá Nebe po návratu z Ruska. Otevřenou antipatií k válce si získá řadu nepřátel – vždyť těmito názory přímo odporuje rozkazům Adolfa Hitlera! To ale nebude to nejhorší. Nebeho zrada Říše má pořádně hluboké kořeny.
Staví se proti represím po atentátu na Reinharda Heydricha (1904–1942), chce pro Čechy milost. Vůdce je neoblomný. Nebe tak alespoň naváže řadu kontaktů v okupovaných státech. Jeho spojky patří vesměs k odboji.
Ať vykrvácí jak podsvinče!
V atentátu a následném převzetí moci vidí jedinou šanci, jak zachránit Německo před zničující porážkou. Jenže atentát se nezdaří. Nebe se ukryje v jihozápadním Berlíně, ve Wannsee. Gestapo si pro něj stejně přijde. Jak ho najdou?
Pravděpodobně jej zradí jeho milenka. Následuje kolotoč mučení, výslechů a soudu. Nebeho ale nevysvobodí ani kulka, ani smyčka kolem krku. Jeho konec bude dlouhý a nadmíru bolestivý. Na Hitlerovo přání Nebeho nabodnou na řeznický hák a nechají ho vykrvácet!
