Utěšující sirup paní Winslowové nesměl chybět v povinné výbavičce žádné pracující matky industriální doby. Stačil jediný doušek a dítě spokojeně spalo, matka klidně odpočívala. Sirup obsahoval totiž magickou ingredienci – morfium.

Extrakt z makových palic se k utišení dětí používal už od 2. tisíciletí př. n. l. Na dětský pláč nebylo spolu s alkoholem dlouho známo nic účinnějšího.

Ještě na konci 19. století si postěžoval Charles Routh na situaci ve skotském Edinburghu, kdy „buď kojná sama je pijanka nebo jedlice opiátů, a tak ovlivňuje mléko tímto zhoubným zvykem, nebo, za druhé, zdroguje dítě“.

Morfiová ukolébavka

Z makové palice extrahoval účinnou látku morfin Friedrich W. A. Sertürner (1783–1841) v roce 1804. A výsledky testů, které provedl na třech mladících, se ukázaly nadmíru slibnými.

„Presentovalo se to jako vyčerpání a silné narkózy, které zašly až blízko omdlení. Upadl jsem do snu podobného stavu,“ psal Sertürner. Látku pojmenoval na počest řeckého boha snů Morfea jako morfin.

Léčily se jím bolest a průjem, ale také hadí uštknutí, vzteklina, tetanus, vředy, cukrovka, otrava nebo deprese. Morfinem byli živi vojáci během americké civilní války. Ve snových stavech nacházeli útěchu od následků hrozivých bitevních zranění.

A zároveň si pěstovali silnou závislost, tzv. „nemoc vojáků“, kdy vše, na čem záleželo, byla jen další dávka.

Hrdina na tripu

Závislost se ukázala být značnou nepříjemností tak slibného produktu. Anglický chemik Wright v roce 1874 doufal, že se s tímto nedorozuměním právě úspěšně vypořádal.

Výsledek jeho práce, zatím bez chytlavého jména, si o 23 let později vypůjčil německý chemik Felix Hoffmann (1868–1946) a jeho nadřízený Heinrich Dreser (1860–1924).

Plánovali přijít s trhákem, s kterým by firma Bayer, pro kterou pracovali, udělala díru do světa. Látku vyzkoušeli na zaměstnancích – a ti ji zbožňovali.

Někteří se po jejím užití cítili mocní až heroičtí, a to Dreser vyhodnotil jako vhodný název pro nový produkt – heroin. Zdálo se, že morfinu konečně odzvonilo, heroin byl až 8x účinnější. „Vlastní mnoho výhod oproti morfinu.

Není hypnotický a je zde absence nebezpečí vytvoření si návyku,“ psal v roce 1900 Boston Medical Journal. Ročně firma produkovala tunu heroinu ve formě pilulek, pudru, elixíru a slazených pastilek.

Jak hlásila reklama, „heroin čistí pleť, propůjčuje elán mysli, reguluje žaludek a střeva a je perfektním strážcem zdraví“.

V meziválečné době už ale málokdo heroin považoval za hrdinu dne, a tak ze dne na den zmizel z vitrín obchodů. Kdo ale nezmizel, byli narkomani na heroinu závislí. Nicméně s válkou dorazila jiná německá dobrota – pervitin!