Celých padesát let zmítala oblastmi Řecka, Malé Asie a Egypta série krvavých konfliktů mezi řeckými městskými státy a Perskou říší. Vyvrcholení přišlo na konci léta roku 480 př. n. l. s námořní bitvou u Salamíny, kde Řekové Peršanům uštědří drtivou porážku.
Jak to u námořních bitev bývá, klíčové byly u Salamíny především lodě. Řekové, vedení Athéňanem Themistoklem (524–459 př. n. l.), vyslali do boje 370 triér, dřevěných válečných lodí s třemi řadami vesel a obdélníkovou plachtou.
Vepředu se nacházel okovaný kloun, tedy jakési beranidlo, kterým si lodě navzájem prorážely boky.
Taktika Řeků
Protože bylo Řeků mnohem méně, museli se spolehnout na výhodnou pozici, kde by početní převaha byla Peršanům k ničemu. Úžina u ostrova Salamis (či Salamína) se zdála být nadmíru výhodná. Nejtěžším oříškem bylo sem Peršany nalákat.
Themistokles se rozhodl pro lest. Vyslal k nepřátelům svého věrného otroka, který jim sdělil, že se Themistokles chystá Řeky zradit a odplout.
„Jestli ještě této noci pošleš své lodě k ostrovu Salamis, určitě je chytíš,“ řekl dále otrok perskému králi Xerxovi I. (519–465 př. n. l.). Ten na léčku naletěl a poslal své veslaře bezcílně hledat „uprchlé“ Řeky.
Když se za rozbřesku obě flotily v úžině u Salamíny setkaly, byli perští veslaři již vyčerpaní.
Perská lodní převaha
Oproti řeckým 370 triérám jich měli Peršané téměř dvojnásobek – celkem asi 700 plavidel. Dobové prameny včetně slavného „otce dějepisu“ Herodota (cca 484–420 př. n.
l.) uvádějí asi 1200 lodí na perské straně, takové počty jsou ale nejspíš přehnané. Lodě byly oproti těm řeckým větší, lehčí a dalo se s nimi lépe manévrovat, mohly jim však uškodit silné větry.
Díky početní převaze a ovladatelnějším plavidlům považovali Peršané své vítězství za zaručené. Zdevastovat nepřátelskou flotilu se jim přesto nepodařilo, a naopak sami utrpěli bolestivé ztráty. Důvod? Bitva se odehrála na místě, které nahrávalo spíše Řekům.
V pouhých 1,5 km široké úžině u Salamíny se početně silnější perské loďstvo nemohlo dost dobře rozvinout.
Taktika Peršanů
Taktické uvažování Peršanů bylo od začátku zjevné. Snažili se svého nepřítele doslova rozdrtit početní převahou a dokončit dobývání Řecka ještě ve stejném roce, tedy 480 př. n. l.
Rozhodně nečekali ze strany Řeků tak tuhý odpor, jinak by nesetrvávali dlouhé čtyři dny po bitvě u Thermopyl na místě a zahájili námořní kampaň hned po svém vítězství. Právě tato chyba se pro ně ukázala být osudnou.
Řekové oněch pár dní využili ke znovusjednocení a plni odhodlání se vrhli do bitvy. Čas rozhodně nehrál Peršanům do karet. Velkou flotilu nejde vydržovat donekonečna a dlouhá absence krále byla vždy riskantní.
Panují však také dohady, zda neměl Xerxes naopak ještě nějaký čas vydržet, aniž by došlo k boji, jak navrhovali někteří jeho poradci. Mnohem slabší Řekové by mu jistě nemohli vzdorovat delší dobu.
