Ve vzduchu se objevuje rotující zlatá záře a v ní krásná žena v bílém rouchu. Žehná a pronáší prorocká slova o osudu světa, o lásce boží, o pokání. Vidí ji však pouze vyvolení.
Je polojasný den, sobota 19. září 1846. Ve francouzských Alpách, na svahu hory Planeau vypínající se nad shlukem osad La Saletta, pase skupina malých pasáčků krávy.
Jsou mezi nimi také jedenáctiletý Maximin Giraud (1835–1875) a patnáctiletá Mélanie Calvatová (1831-1904). Právě oni se po poledni vydají k nedaleké studánce, kde si chvíli hrají, ale pak je sluníčko ukolébá ke spánku.
Smutná paní pláče a vyhrožuje
Krátce po probuzení údajně spatří rotující ohnivý kotouč, který se otevře a uvnitř klečí krásná žena. Je smutná, pláče a hrozí, že pokud budou lidé hřešit a brát jméno boží nadarmo, přijde odplata.
Brambory shnijí a přijde hlad takový, že „děti budou bezmocným matkám umírat v náručí“. Pokud se však lidé napraví, kamení se promění v osivo a úroda bude převeliká.
Každé z dětí si navíc vyslechne osobní sdělení, které to druhé neslyší, a Mélanie dostává příkaz udržet jeho obsah v tajnosti až do roku 1858. I to se později ukazuje směsicí obvyklého varování před válkami, nemocemi a antikristy s poměrně razantní kritikou církve i společnosti.
„Kněží svým špatným životem, láskou k penězům, poctám a rozkošem, stali se stokami nečistoty,“ říká se údajně v poselství. Když něco podobného říkal Jan Hus, církev ho upálila. Panně Marii staví v La Salettě chrám.
Divadlo bláznivé jeptišky?
Přestože církev „vědeckými“ metodami vše prověří a kdy biskup Philbert de Bruillard zjevení v roce 1851 potvrdí jako pravé, objeví se také obvinění, že jde o podfuk. Za vším je údajně místní fanatická jeptiška Constance Lamerliereová.
Žena milující mystické praktiky, obdařená silnou představivostí a výmluvností s níž dokáže natolik pobláznit novicky v klášteře, že ji musí abatyše krotit.
Vynoří se ze sluncem zabarvené mlhy, která je na horách obvyklá, a sehraje rozespalým negramotným dětem působivé divadlo. „Bylo to trošku ochotnické.
Teatrálně klečí s tváří v dlaních, oblečená sice jako místní ženy, ale na hlavě má věnec z růží a květy má ozdobeny i šaty a dokonce i boty,“ píše se v jedné z mnoha prací, které zjevení označují za falešné. Dokonce i civilní soud tehdy s pomocí řady svědků toto obvinění potvrdí.
Od šílené matky ke světici
Navíc je prokázáno, že obě děti své vyprávění postupně přibarvují a upravují podle reakcí posluchačů.
Při první výpovědi Mélanie přiznává, že ženu považovala za „šílenou matku, která chce zabít své děti.“ Teprve po rozhovoru s knězem se z ní stává Panna Maria.
Navíc se chudá dívka později snaží využít slávu k vlastnímu prospěchu a proroctvím si vyřídit účty s těmi, se kterými měla potíže. Ani s chlapcem to není snadné. Na dotazy odpovídá vždy něco jiného, ano však při první výpovědi nemluví o světici.
Považuje ji za „ženu, kterou zbil a vyhnal její syn.“ Sociolog Michael Carroll na základě šetření případu přichází s hypotézou, že se Maximin k tvrzení o zjevení připojil ze strachu před nevlastní matkou, která ho týrala.
Nicméně síla víry nakonec triumfuje. Už v roce 1852 je na popud biskupa de Bruillarda zahájena stavba svatyně na místě události, která se stává jedním z nejdůležitějších mariánských zjevení a La Saletta jedním z nejvýznamnějších evropských poutních míst. Což sebou mimo jiné, přináší nemalé zisky všem zainteresovaným.
