Připomíná prst. Prostředníček. Přesto je Žižkovská televizní věž dodnes nejvyšší pražskou stavbou a stavbou s nejvyšší vyhlídkovou plošinou. Při dobrém počasí je možno dohlédnout až do vzdálenosti 100 kilometrů.

Vidět byste tak s přehledem měli Říp i hrad Bezděz, když se vám poštěstí, tak i Ještěd.

V říjnu roku 1985 je sice položen základní kámen, ale trvá to dalších šest let, než se nad Prahou vztyčí 216 metrů vysoká věž. Zkušební provoz začne v březnu 1991 a následující rok – 18. února 1992 je věž otevřena veřejnosti.

Od té doby má za sebou nejen kompletní rekonstrukci interiérů, ale i změnu názvu. Žižkovská televizní věže je přejmenována na Tower Park Praha.

Raketa na Žižkově

O novém televizním vysílači se přemýšlí už od roku 1974. Stávající petřínský už totiž nevyhovuje. Rozhodnutí postavit nové telekomunikační centrum ale padne až o čtyři roky později. V hledáčku je hned 17 lokalit.

Řada z nich musí být ale vyloučena kvůli například špatnému podloží nebo leteckému provozu. I přes odpor Pražanů je nakonec rozhodnuto, že věž bude stát v Mahlerových sadech na Žižkově.

Marně protestují odborníci z Pražského ústavu památkové péče, že se staví na zdemolovaném starém židovském hřbitově (zarovnán zemí byl v roce 1960) a přímo u paty budoucí věže se rozkládá jeho zachovalá část.

Architekt Václav Aulický (*1944) vypracuje zhruba 20 různých návrhů (například verzi podobnou „jehle s jablkem“), nakonec zvítězí varianta třísloupcové konstrukce, která připomíná startující raketu.

Sloupy s anténou

Architekt Aulický ve spolupráci se statikem ing. Jiřím Kozákem vytvoří stavbu, která se skládá ze tří obrovských ocelových tubusů vysokých přes 130 metrů.

Hlavní z nich je pak zakončen vysílací anténou, ze které dnes vysílá digitálně 11 televizních a 8 rozhlasových stanic. Celkově měří žižkovská věž 216 metrů, celá konstrukce váží neuvěřitelných 11 800 tun.

Není divu, že základy věže jsou tvořeny čtyřmetrovou železobetonovou deskou o průměru 30 metrů, která je umístěna pod zemí, v hloubce 15 metrů. Odborníci vypočítali, že výchylka věže na vrcholu činí až 120 cm. Problém je z technického hlediska řešen unikátně: výkyvy jsou eliminovány speciálními kyvadly uvnitř konstrukce.

Hotel s jediným pokojem

Na tubusy jsou v různých výškách napojeny tři velké kabiny. V první, ve výšce 69,5 metru, najdeme exkluzivní restauraci i luxusní šestihvězdičkový hotel, který má překvapivě jen jeden pokoj. Jedna noc přijde na 25 000 korun.

V prostřední kabině, ve výšce 93 metry, je instalována vyhlídková plošina, kam se vejde 300 lidí. Poslední kabina, která se nachází ve výšce 120 metrů, není veřejnosti přístupná. Najdete tady vysílací techniku pro šíření televizního a rozhlasového signálu.

V hlavním tubusu jezdí dva rychlovýtahy, které si to sviští rychlostí 4 m/s. V dalším tubusu je umístěn výtah nákladní a ve třetím pouze schodiště se 736 schody.

Miminka bez obličeje

Od roku 2000 jsou na tubusech připevněny obří postavy miminek. Autorem je kontroverzní český výtvarník, sochař a designér David Černý (*1967). Své dílo nazve „Miminka Babies“.

Jde o 10 laminátových sošek, měřících několik metrů, které šplhají po žižkovském vysílači nahoru a dolů. Každá váží asi 100 kilogramů. Po protestech části obyvatelstva byla miminka sejmuta, ale „hlas lidu“ si je znovu vyžádal.

V roce 2001 jsou upevněna na věž už údajně navždy. Sám umělec o věži říká: „Žižkovská věž je zvláštní objekt. Nejlepší by bylo našroubovat k ní raketové motory, zapálit a odstřelit ji do světa!“