To, co by si přál leckterý člověk, příroda zná již statisíce let. Vždyť dlouhý spánek si užívá nemálo tvorů žijících na této planetě.
Hibernace, která je též nazývána zimním spánkem, je specifickou reakcí živočichů na zimní období. Ti v klidovém stavu a při útlumu fyziologických procesů přečkávají ve vhodném úkrytu, zvaném hibernakulum, nepříznivé a chladné zimní období.
Tělesná teplota během hibernace klesne a životní pochody se zásadně zpomalí. Jen pro zajímavost, v normálním stavu ježkovo srdce udeří 170krát za minutu, avšak během zimního spánku jen dvakrát.
Ale po probuzení si to chce vynahradit, takže v tu chvíli buší zběsile 320krát za minutu. Dlouhý spánek si kromě ježka vychutnává třeba sysel, křeček, ale i netopýr.
Nikoliv však medvěd. Ten se totiž ponoří do tzv. nepravého zimního spánku. V tomto stavu medvědi sice zůstávají ve svém brlohu a neprojevují žádnou zvláštní aktivitu, avšak jejich teplota se nesnižuje.
Navíc, tu a tam se probudí a odskočí si ven na toaletu nebo se jen tak protáhnout. Kromě medvědů se podobně chovají i jezevci.
Opakem hibernace je pak estivace, tedy spánek v horkých časech. Estivace se objevuje u některých druhů žijících v pouštních, a tedy velmi horkých a suchých regionech.
