Původní obyvatelé Severní Ameriky věřili, že skalní umění jsou díla šamanů, kteří malovali své duchy, jež se jim zjevili ve snu, aby se ukázali a předvedli lidem svoji nadřazenost.
Skály byly úkrytem, kde si šamani schovávali své pomůcky a kam chodili meditovat.
Zobrazení lidí na neolitických malbách se od paleolitu (starší doba kamenná cca 2,5 miliónu – 8000 př. n. l.) liší. Teď je mnohem jednodušší, ovšem přibývají i bojové scény inspirované každodenním životem, který přinášel i války mezi jednotlivými kmeny.
Roste ovšem význam zvířecích maleb. Archeologové argumentují, že býk je tak často zobrazován kvůli své potenci – je symbolem mužství.
Bez rohů ani ránu
Rohy zubra zase značí obrovskou sílu a vitalitu, ze které lidé čerpají.
„Dobytek, většinou skot, je nejčastějším zobrazovaným zástupcem z říše zvířat a v 78 % mu nechybí rohy,“ poznamenávají k malbám a dalším artefaktům americké archeoložky Nerissa Russelová a Kathryne C. Twissová ve studii věnované symbolice zvířat v neolitickém Çatal Höyüku na jihu turecké Anatolie.
Dokonce tuto dobu vědci někdy bez nadsázky označují jako kult dobytka. Není divu, protože zvířata pro pralidi mají zásadní význam.
Na kus řeči v pravěku
Vracíme se do roku 6000 př. n. l. Vítejte v Çatal Höyüku, prvním neolitickém městě, které má asi 10 000 obyvatel, tedy jako dnešní menší město.
Přijměte pozvání na návštěvu do jednoho z domů, který už nemůžeme považovat za jeskyni, protože mu překvapivě nechybí pravoúhlé zdi. Ale pokud byste chtěli vstoupit dveřmi, jednoduše nemáte šanci. Dovnitř se dostanete jedině střechou!
Jde o vtipnou pojistku, jak zabránit vstupu nezvaným hostům, hlavně zvěři, která si brousí zuby na chutné lidské masíčko. Pokud půjdete na kus řeči k sousedům, projdete se také po střechách. Nás ale zajímá hlavně výtvarné umění a na něm si tu dávají jaksepatří záležet.
Zdobený příbytek
Stěny pokrývají vápennou omítkou a zdobí je malbami a reliéfy, které stále, nejspíš každoročně, obnovují. Pořádně se na nich vyřádí. Pečlivě vykreslují scény smrti a lovecké výjevy, symbol agrese, který mapuje úspěšný lov a má ho zajistit i pro příště.
Na reliéfech zase můžeme obdivovat stylizované býčí hlavy, symbol přírodního božstva a plodnosti. Na severních stěnách (naproti pohoří Taurus – býka) uvidíme scény s býkem, potvrzením mužnosti.
Východní zdi zase spojují s rituálem kultu smrti. Čestné místo v domě patří otřesným pozůstatkům – lidským lebkám! Své mrtvé totiž pohřbívají rovnou v domě a čekají, dokud se tělo nerozpadne. I s motivy lebek se na zdech setkáme.
Západ vyhrazují scénám příchodu na svět (třeba ženě rodící býka, jejím úkolem je totiž porodit statného syna), jenom jih nezdobí, tady se setkáme s kuchyňským koutem.
