Kristián dvorně políbí ruku své sestřence Alžbětě. Udělal by cokoli na světě, aby dáma jeho srdce byla šťastná. Často vzpomíná na chvíle, jak zářila uprostřed těch rebelantských Čechů. Chce se tam vrátit?

Nu, proč ne. Slib ji jistě potěší. Porazit všechny ty nenáviděné Habsburky by jistě bylo příjemné…

Prohraná bitva na Bílé hoře učiní 8. listopadu 1620 pro zimního krále. Fridricha Falckého (1596–1632) a jeho ženu Alžbětu Stuartovnu (1596–1662) konec všem nadějím vládnout českému království. Pravda, Fridrich má ještě jednu možnost, pokusit se se svými vojáky o obranu Prahy.

Rozhodne se ale pro útěk. Přenocuje pro jistotu v bezpečí na pražském Starém Městě . Druhý den poručí naložit na vozy všechny cennosti a prchá i s rodinou. Alžběta je už zase těhotná, proto Fridrich poprosí švagra, braniborského kurfiřta Jiřího I. Viléma (1595–1640), aby jim poskytl útočiště v Berlíně.

V berlínské pevnosti Kürstin královna porodí synka Mořice.

Zajímá se o emigranty

Další osud ale nevypadá růžově. Císař Ferdinand II. vyhlásil nad Fridrichem říšskou klatbu, což znamená, že mu nikdo nesmí pomoci a poskytnout přístřeší, jinak riskuje konflikt s Habsburkem. Proto uprchlíci nemohou zůstat v Berlíně.

Proti Alžbětinu návratu do Anglie zase protestuje její otec. Situaci zachrání jednání s Mořicem Oranžským, který dovolí, aby usadili se nizozemském Haagu. Titulu české královny se Alžběta nevzdá a mění se.

„Začala se zajímat o politiku, citlivě vnímala osudy řady českých emigrantů, kteří před zvůlí Ferdinanda II. museli opustit svou vlast,“ současný autor Vladimír Liška.

Oddaný rytíř

Navazuje kontakty s uprchlíky. Vytváří okruh svých věrných, kam patří i vévoda Kristian Halberstadtský (1599–1626), Alžbětin bratranec. „S Alžbětinou rukavičkou na helmě přísahal, že ji nesejme, dokud ji i jejího manžela neuvede zpět na pražský královský trůn,“ píše Liška. Kristian svoji sestřenku zbožňuje se středověkou rytířskou náruživostí. Alžbětu zahrnuje dopisy a slibuje v nich lásku, věrnost a oddanost. „Není známo, zda Alžběta vroucí cit svého příbuzného opětovala a byla svému choti nevěrná.

Historici se domnívají, že jejich vztah zůstal pouze platonický,“ ale současný autor Jan Bauer na spekulace o jejich mileneckém poměru. Svůj slib, že jí vrátí český trůn, Kristián nesplní. Během dalších bojů k přijde o levou ruku a zemře v bitvě u Wolfenbüttelu.

Pohřeb místo svatby

Fridrich roku 1632 umírá a Alžbětu čeká nelehký osud vdovy. Definitivní tečkou za nadějemi na návrat na český trůn znamená uzavření Vestfálského míru roku 1648. České země zůstávají v lůně Habsburků. Nemůže ani zpátky do Anglie, kde probíhá revoluce a její bratr anglický král Karel I. (1600–1649) skončí na popravčím špalku.

„Snad se proti mně všichni spikli,“ zoufá si osudem zlomená žena. Oporu pak nalezne ve Williamovi Cravenovi (1608–1697), který pro ni koupí zámek Combe Abbey, v němž strávila dětství. Po nástupu synovce Karla II. (1630–1685) na anglický trůn se vrací do Anglie.

S Cravenem pak žije v jeho londýnské rezidenci, a dokonce se za něj rozhodne provdat. Už to ale nestihne. Termín svatby v únoru 1662 se blíží, když onemocní zápalem plic a umírá.