Nebudou vás rušit chrápáním a rozhodně je ani nepotkáte na malé náměsíčné procházce. Překvapivě se ale i stromy v noci ukládají ke spánku. Pomocí laserového měření k tomuto závěru došel tým sedmi evropských vědců.

Stromy mají vlastní systém, jak měřit čas. A dělají to tak už miliony let. V roce 1880 si přírodovědec Charles Darwin (1809–1882) všimne, že se listy po západu slunce sklánějí a nazve to spánkem. O tom, že se stromy skutečně ukládají ke spánku, dnes nepochybují ani moderní vědci.

Tým sedmi evropských výzkumníků provede laserové měření dvou bříz bělokorých (Betula pendula) vzdálených tisíce kilometrů jedna od druhé. Jejich větve se po západu slunce sklonily až o 10 centimetrů!

Laserové měření ukázalo, že větve bříz bělokorých padají až o 10 cm.

Tým botaniků a ekologů si vybere břízy ve Finsku a v Rakousku a měření provádí ve stejné denní době a za stejných povětrnostních podmínek. A díky laserům je nelimituje ani úplná tma, takže vyloučí i faktor ovlivnění výsledků umělým osvětlením.

Při prvním podobném měření v historii provedou 11 skenů finského stromu a dokonce 77 měření u toho rakouského. To znamená, že středoevropskou břízu biologové změří každých 10 minut. Výsledky je doslova šokují.

Pohyb stromů po západu slunce je totiž ve skutečnosti mnohem výraznější, než jak dosud předpokládali… Do východu slunce se totiž větve obou bříz skloní v průměru o 5 až 10 centimetrů a tento jev je viditelný na celém stromě.

Že se stromy ukládají ke „spánku“ jako první popsal Charles Darwin.

V pozadí téhle povadlosti je podle biologů ztráta vnitřního tlaku vody v buňkách rostlin, který je ovlivněn fotosyntézou. Ve tmě se tento proces zastaví, a to pravděpodobně vede i k tomu, že větve klesají pod vahou listů.

Tato hypotéza ale není jediným možným vysvětlením. Dost možná se takhle chovají stromy úmyslně. Držet větve výše a zachytit tím více denního světla je totiž energeticky dost náročné a protože v noci by takové plýtvání energií nemělo smysl, je pravděpodobné, že stromy v noci odpočívají.

Předchozí pozorování slunečnic přináší opravdu podezření, že jsou tyto rostliny schopny samy kontrolovat, kolik vody dodají do stonku.

Různé druhy bříz se vyskytují ve většině světa.

Proč by stejný proces neprobíhal i u stromů? Vědci teď mohou a budou zkoumat, jestli je sklánění větví pasivním úkazem, ke kterému je „donutí“ nepřítomnost denního světla, nebo se skutečně jedná o úmyslné střídání denního aktivního cyklu a toho nočního odpočinkového.

Přestože sledování metodou laserového měření zatím proběhlo pouze u bříz bělokorých, výzkumníci si jsou jistí, že obdobných výsledků dosáhnou i u jiných druhů. Pochopení jevu a získání více informací o tom, jakým způsobem si stromy rozdělují svoje zásoby vody, by mohlo mít mnoho praktických přínosů.

Nehledě k tomu, že by díky tomu mohli klimatologové lépe pochopit vliv stromů na změny klimatu a počasí.