Třicetiletá válka právě vrcholí. Jedním z těch, kteří chápou, že za bojem o náboženskou svobodu a nová území se skrývá vynikající obchod, je i holandský koželuh Servác Facis Engel.

Bída obyvatel a rozvrácené hospodářství v Evropě znamená příležitost pro chytré hlavy.

Koželuh z Brabantu (dnes pomezí Holandska a Belgie) Servác Facis Engel (1580 – před 1658) vycítí svoji šanci ke zbohatnutí. Co na tom, že lidé nemají co jíst, hlavně, že vzkvétá válečný průmysl.

Generalissimus Albrecht z Valdštejna (1583 – 1634) právě dobývá své největší vojenské úspěchy a pro žoldáky, kteří umírají po celé Evropě, potřebuje výstroj. Vojevůdce ví své: „Bez pořádné kožené obuvi se nedá bojovat.

Boty musí vydržet rozbahněnou hlínu bitevních polí, zapíchané jehličí i tvrdé kamenité stezky.“ Jenže kde získat kvalitní kůži pro obrovskou armádu?  Trn z paty mu vytrhne právě Engel.

Holanďan umí zpracovávat kůži ve velkém a pověst o kvalitě jeho výrobků se rychle šíří. Zájem projeví i Valdštejn, situaci ale komplikuje doprava zboží přes bojující kontinent. Engel se proto v roce 1630 stěhuje do Prahy, aby to měl k vojevůdci blízko.

Usadí se na Malé Straně u Vltavy, kde buduje velkou koželužnu (dnes je v jejích místech Werichova vila) a stává se Valdštejnovým dodavatelem.

Protože o dobré kůže je nouze, některá z jeho dodávek možná putuje i na švédskou stranu… Na spolupráci s vojevůdcem, který je v roce 1634 zavražděn, by ovšem mohl také doplatit.

Velitel v noční košili

Naštěstí je tu ale jeho syn Servác (1605 –1674), který skvrnu na pověsti rodu zahladí. Prahu v roce 1648 dobývají Švédové a on za svoji statečnost dostává erb. S jeho bojovou odvahou to ale zřejmě není tak žhavé.

Když švédská vojska 26. července 1648 napadnou Malou Stranu, brání svoji koželužnu, ale generál Königsmarck obsazuje Pražský hrad a Malou Stranu v noci, takže těžko říct, jak boje skutečně vypadaly. Švédové mají navíc přísný rozkaz:

„Okamžitě zabijte každého, kdo bude klást sebemenší odpor.“ Není ani jasné, jak by se dostal z Malé Strany na druhý břeh, když i hlavní velitel Prahy, hrabě Rudolf Colloredo (1585 – 1657) měl namále a prchal na loďce do Starého města jenom v noční košili.

Pán od Andělské řeky

V roce 1651 je Servác císařským majestátem povýšen do šlechtického stavu s přídomkem „z EngelFlussu“ (Andělské řeky) a získává jeden úspěch za druhým. Vyhrává spor s židovskými překupníky a stává největším výrobcem kůže na podešve v Čechách. Co s penězi?

Jeho přítel, pražský primátor Mikuláš Turek z Rosenthalu, ho upozorní, že zadlužený rod Mitroviců prodává panství v Mníšku, kde roste spousta dubů. Právě jejich kůra je důležitá pro výrobu koželužského třísla.

„Dne 30. září 1655 jsem za 50 000 zlatých koupil zcela zpustlý a z největší části vyhořelý statek Mníšek s tvrzí Velkými Hrašticemi,“ poznamenává si Engel.

Chtěli Valdštejna za krále?

O tom, že Engelové měli k Valdštejnovi vztah, svědčí i skutečnost, že Servác (1650 –1704), Facisův vnuk, nechává v letech 1688 – 1689 na štít mníšecké hospody vymalovat fresku.

Zobrazuje mořského boha, kterému na hlavu vkládají královskou korunu. Jeho tvář je velice podobná Valdštejnově, koruna zase nápadně připomíná svatováclavskou.

Existovaly dokonce spekulace, že Servác Facis Engel mohl hrát nějakou roli ve Valdštejnově spiknutí a freska měla být jakýmsi jeho ospravedlněním za vojevůdcovu smrt, je to ale naprosto nepravděpodobné. Malbu už dnes nenajdeme, zanikla při rekonstrukci štítu hospody ve 20. století.